Now I don't care, I could go anywhere with you and I'd be happy.

Mám se fajn :). Úterý bylo jedním z těch dnů, které si budu pamatovat celý život, jedním z nejšťastnějších dnů. Mám z toho neustále dobrou náladu a myslím, že ta nálada jen tak nepřejde :).

Dneškem (teda vlastně včerejškem, jsou dvě v noci, ale beru to pořád jako stejný den) konečně začaly prázdniny, ale já si tak říkám, že bych možná byla radši, kdyby ta škola ještě pokračovala, ale škola v pozdním červnovém nádechu nicnedělání. Bude mi teď chybět třeba potkávání lidí na chodbách :D. Můžu je sice potkat i ve městě nebo někde jinde, ale není to prostě ono :D. Taky celkově má třída mi bude chybět...a spousta dalších věcí. Ale když už jsou teda ty prázdniny, doufám, že je aspoň využiju k něčemu, na co mi přes školu nezbýval moc čas, třeba zase o něco pokročit s finštinou nebo tak :).

V pátek odpoledne odjíždím do té Itálie, měla bych se vrátit až příští neděli. Budu tam všechno fotit a taky budu doufat, že se mi zase ve foťáku samovolně neformátuje paměťová karta, jak ona má ve zvyku při velkém návalu fotek. Je možné, že napíšu z hotelové wi-fi, ale radši nic nečekejte :D.

Tak si mezitím ty prázdniny užívejte (Rock for People, jestli tam jdete) a v neděli jsem zase tady :).

Don't be naive.

Dneska jsem si celý den četla Obraz Doriana Graye, ládovala jsem se osobním výtvorem z jahod, piškotů a tvarohu a nechala se unášet představami o létě. I když při pomyšlení na tu Itálii je mi špatně. Asi vám budu připadat jako nevděčný rozmazlený fracek, ale fakt se mi nechce se tam týden opékat u moře a nechat si tak ujít Rock for People ://.

Ve středu to bude docela šílené, protože celá rodina chce na vlastní oči vidět mé příšerné vysvědčení, přičemž se z organizačních důvodů nemůžu setkat s více rodinnými příslušníky najednou, tak je budu muset všechny obejít zvlášť. Napřed na zákuseček k jedné babičce, zajet si na oběd za druhou babičkou do Ostravy, povečeřet u taťky a nakonec se večer setkat s mamkou.

Není to zrovna moc fotogenické, ale bylo to prostě mňam! :D.

My heart is filled with you.

Jsem až po uši v něčem, co má velmi nejasnou budoucnost, co mi nedovoluje myslet na nic jiného, co mě unáší mimo realitu. V něčem plném naivity a doufání. V něčem, co mě naplňuje zlatavými slunečními paprsky a barevnými motýlky. Hádejte, co to je...

Comme des enfants.

Na výletě bylo skvěle, až na to, že nám tam pršelo a byla strašná zima. Ale počasí přece není nejdůležitější :). Jeli jsme tam vlakem a čtyřikrát jsme přestupovali (nechápu proč jsme prostě nejeli autobusem). Na všech nádražích byly velké plakáty Rock for People, které hlásaly příjezd mých oblíbenců, The Subways, Muse, Editors a The Prodigy a úspěšně tak způsobily moje zezelenání závistí vůči všem, kteří tam budou moci jet. Protože zaprvé, budu v tu dobu v Itálii a zadruhé, moje drahá maminka nesdílí mé nadšení z nápadu jet přes půl republiky na několikadenní festival bez dospělého dozoru. To přece vůbec není rozumné.

Bohužel jsem si zapomněla vzít na výlet foťák, tohle jsem fotila někdy dříve. Tak aby to nebyl prázdný bezfotkový článek :D.

Le bonheur aux lèvres, un peu naïvement.

Konečně! Konečně budu mít na dva měsíce pokoj od učení a nedostatku spánku (možná). Dneska jsem to oslavila tím, že jsem spala asi 13 hodin, to je o 10 hodin víc, než jsem spala ze čtvrtku na pátek, protože jsem dodělávala herbář. Myslela jsem, že psaním těch štítků strávím maximálně hodinu, ale neuvěřitelně se to protáhlo, ještě jsem některé rostliny musela přelepovat a pak jsem vyčerpáním usla kolem tří ráno, kolem šesti jsem vstávala a běžela jsem do školy, abych to stihla na 7.

Zítra zase v 7 ráno odjíždím na školní výlet, vrátíme se v úterý odpoledne. Nevím, jestli se tam těším nebo ne, ale třeba to bude super, teda DOUFÁM. Mějte se krásně, v úterý se ozvu :).

Pokročilá fáze mého herbáře.

I told my therapist about you.

Nadpis článku je velmi výstižný...

Dneska ráno jsem zase docela nestíhala a přeběhla jsem přes přechod kousek od školy na červenou. Většinou tam nic moc nejezdí, ale na zelenou se čeká až nadprůměrně dlouho a na to jsem prostě neměla čas. Naneštěstí si mě všimnul nějaký policista procházející se opodál a rozběhnul se za mnou. Tak jsem běžela co mi nohy stačily a stačila jsem před ním utéct do školy :D.

Tam jsem měla menší nehodu s příliš pěnivým pitím, vrážela jsem do stěn a zavřených dveří a taky jsem měla pohovor s metodičkou prevence o mých pozdních příchodech a jejich řešení. Taková školní idylka :D.

Psali jsme čtvrtletku z matematiky, z níž mám dost nepříjemné pocity a poslední písemku z biologie, kde jsem pomotala co jsem mohla, i když jsem to vlastně původně myslela dobře :D.

Tralala, ale jinak se mám fajn :). 30.6. mě nejspíš odvezou do z ústavu školního přímo do ústavu psychiatrického.

Dneska půjdu doufám brzo spát a před spaním si pročtu školní řád nebo tak něco.

Sešity biologie :D

Too hot to move.

Včera jsem chtěla jít na koncert, kde hrál můj kámoš, ale díky mému čtvrtečnímu přímo excelentnímu nápadu si jít zaběhat v tom vedru v asi nejnevhodnějších botách jsem v pátek nemohla málem chodit a byla jsem ráda, že jsem došla vůbec do školy. Takže místo koncertu jsem si to doma užívala s herbářem, který už mám aspoň dodělaný.

Taky přišla Elle a zajímalo by mě, jak je napadlo dát na červencové číslo fotku Evy Herzigové v černých kožených šatech. Proti Evě rozhodně nic nemám, ale ty šaty? Bylo mi vedro jen jsem se na ně podívala :D. Chtělo by to něco víc letního.

Everything looks perfect from far away.

V neděli to bylo docela bláznivé, věčně jsme nestíhaly nějaké tramvaje nebo vlaky a já jsem to na začátku navíc všechno uvedla do chaosu tím, že v dobu, kdy jsme se měly sejít jsem byla ještě doma a házela jsem do sebe oběd a potom jsem volala, že autobus, kterým máme jet odjíždí za pár minut a asi to nestihneme, načež jsem volala znova, že vlastně nepojedeme autobusem, ale vlakem, který odjíždí až za 20 minut. Nebo já vlastně už ani nevím, jak to bylo, vždyť je to jedno :D.

V H&M jsem byla v depresi z toho, že jsem tam nemohla najít šortky z Garden Collection, které jsem chtěla, ale nakonec jsem našla jiné dost podobné, tak jsem celkem spokojená :D. Pak tmavě modré pruhované námořnické tričko, ve kterém si sice se svýma rukama připadám jak Pepek námořník, ale i tak se mi moc líbí. Ale už jsem pár měsíců vůbec nedělala kliky, takže už to není tak hrozné, dříve jsem totiž bez nich nedokázala usnout :D. No a ty náušnice jsem si koupila kvůli těm ptáčkům, sice by to mohly být radši vlaštovky, ale tihle jsou taky fajn :D.

Z katalogu Mango, který dávali k nákupu. Ta fotka je dokonalá :).

Blowball wish.

V pátek jsem přišla domů, mamka a všichni stáli u auta a chystali se na odjezd. Bylo mi oznámeno, že jedou na chatu a já jedu taky. Měla jsem asi tak minutu na sbalení a pak jsme teda jeli. Super, na sobotu jsem měla naplánované nákupy v Ostravě s kámoškama, ale naštěstí jsme to přesunuly na neděli.

Neměla jsem co dělat, tak jsem se asi po sté v televizi dívala na Forresta Gumpa, který nikdy nezklame a fotila jsem. Měla jsem si s sebou vzít učení, teď zase nebudu stíhat :/.

Tak zítra teda jedu nakupovat, i když nemám moc za co, ale těším se :D.

It's in the rain

Včera když jsem šla ráno do školy hrozně lilo, po chodnících tekly potoky vody a tvořily hluboké rybníky. Já jsem do jednoho takového rybníku přímo skočila, původně jsem ho chtěla přeskočit, ale nějak mi ten skok nevyšel :D. Potom jsem další kaluž už radši obcházela, šla jsem kolem živého plotu, podklouzla mi noha a já jsem do něj spadla. Když jsem z něj vylézala, šel kolem nějaký malý chlapec a smál se mi. Haha, kdo by se taky nesmál :D.

Strašně už chci vidět Sex ve městě 2, ale nevím, kdy na to půjdu. A taky nevím, co si mám myslet o těch 45%, kterými je to ohodnocené na CSFD. Normálně se totiž moc nedívám na filmy pod 70%, většinou je to opravdu ztráta času. Ale co, tohle prostě vidět musím, kašlu na nějaké procenta :D.

Saoirse hrála například v The Lovely Bones, ten film mám moc ráda :).

Ty conversky jsou geniální!