I'll be your nightmare if you'll be my Elm Street.

Tak je konec týdne - konec mých jarních prázdnin. Jsem na sebe naštvaná, protože jsem neudělala ani jeden z mých prázdinových plánů. Třeba že ze mě pořád ještě není zrzka. Moje kadeřnice je nemocná a já nechci chodit jinam, i přesto, že jsem ještě asi nikdy nebyla spokojená s tím, co mi na hlavě vytvořila. No co.

V pondělí jsem si šla koupit zimní turistické boty. Vůbec se v tom nevyznám a tak jsem popadla první, co jsem viděla, vyzkoušela, jestli mi alespoň trochu sedí a šla k pokladně. Později jsem zjistila, že jsou pánské. Who cares.

V úterý u nás byla zase babča. Mně ale její návštěvy vůbec nevadí, klidně by k nám mohla chodit každý den :D. Přinesla mi úžasný čaj a čokoládu Lindt 99% kakaa, o které jsem jednou prohlásila, že mi chutná. Ale když jsem se teď zakousla do toho obrovského čtverečku, přiznala jsem si to - chutná to odporně. Ten čaj se teď stal pro změnu dalším objektem mé závislosti, nejvíc ten s borůvkovou příchutí :)).

Ve středu jsem měla takový filmový den. Dívala jsem se na Adventureland, opět Bride Wars, Four Christmases, He’s Just Not That Into You a chtěla jsem se dívat i na Gretu, ale tu jsem si stáhla v až moc velké kvalitě, kterou můj stařičký počítač nestíhal. Notebook mi bohužel nevlastní otec zahesloval, protože jsem prý na něm trávila příliš mnoho času, takže jsem Gretu prostě neměla kde přehrát. Ale nevím, co z toho pan en ó má, ten čas totiž teď trávím na počítači. Určitě v tom bude nějaký trik, jak ho znám. Následovalo Whip It s oblíbenou Ellen Page. Možná, že jsem od toho filmu čekala víc, ale i tak se mi moc líbil :). Potom Lost in Translation. Nechápu proč jsem se na ten film podívala až teď, je perfektní. I když, jak pro koho.

Nesmírně se teď těším na Alice in Wonderland. Ještě víc, když tam hraje Johnny Depp a Helena Bonham Carter. A když to režíroval Tim Burton. Netrpělivě vyhlížím, až bude Alenka v programu Cinestaru a já si budu moct rezervovat lístek. V souvislosti s tím se mi teď zalíbila i písnička od Avril, Alice. Nejvíc se mi líbí ten začátek, před refrénem.

Ve čtvrtek jsem byla nakupovat s mamkou. Vybrala jsem si dvoje boty a rifle. Chtěla jsem nějaké boty trochu ve stylu Taylor Momsen, ale ze skromné nabídky obchodů s botama v našem městě - Baťa, Deichmann a Humanic; jsem si nemohla moc dobře vybrat, takže ve výsledku se mým představám moc nepodobají. Ty druhé se mi líbí, ale mohly by být tmavší :). Ty rifle by se mi zase líbily víc, kdyby byly trochu "ripped". Ale já nemám to srdce je roztrhat. Jsem moc náročná :D.

V pátek jsem musela jít do knihovny. Měla jsem tam jít už ve čtvrtek, do kdy jsem ty knížky měla vrátit. Jenže jak jsem dříve dělala všechno na poslední chvíli, tak teď je to se mnou ještě horší, protože to dělám až po poslední chvíli. Myslela jsem si, že tam mají otevřeno do 18:00, takže jsem si v 16:35 v klidu chystala ty knížky, ale na papírku, který z nich vypadl, byla napsaná otevírací doba v pátek jen do 17:00. Takže jsem tryskem vyběhla z domu a běžela skoro celou cestu, s přestávkama na vydýchání. Stihla jsem to! A navíc jsem si užila odpolední jogging v nepříznivých podmínkách rozbředlého sněhu. Opět jsem jim zaplatila další upomínku 20Kč, položila knihy na pult a odešla. Po chvíli jsem si uvědomila, že jsem tam nechala tu kartičku. Tak jsem se rychle ještě vrátila zpátky, to jsem celá já.

Btw, jak tak čtu tu novou Elle, zase jsem narazila na článek o jarním detoxu. Každý rok o něm píšou a já si každý rok říkám, že to musím zkusit, ale ještě se tak nestalo. Myslím, že půjdu vyhrabat všechny čísla jarních Elle z minulých let, inspiruju se a konečně už něco z toho provedu.

Where does everybody go when they say they have to go?

Tak jsem přece jen tady. Už asi rok jsem přemýšlela o blogspotu, ale prostě mi bylo líto opustit svůj starý blog. Konečně jsem se odhodlala. Teď se stal blogspot docela trendem, což se mi moc nezamlouvá, ale s tím nic nenadělám. Uvidím, jak se mi tady bude líbit. Třeba se ještě vrátím zpátky, co já vím...

Minulý týden jsem měla dost nabitý, hodně učení a všeho. Ve čtvrtek mě ještě dorazila zpráva, že zemřel Alexander McQueen. Byl to opravdu jeden z mých nejoblíbenějších návrhářů. Jak byl úžasný a originální víte sami. V pátek jsme psali obávaný test z biologie, který jsem díky tomu "tak nějak" nezvládla. Tak začnu s pětkou, noaco.

Minulou neděli k nám přijela babi a přivezla mi z Francie Elle. Chtěla jsem sice Vogue, ale nemohla si prý zapamatovat ten název :D. Nevadí. Poptala se na časopis de la mode a dali jí Elle. Musím ale přiznat, že česká Elle se mi asi líbí víc. Což je divné, vzhledem k mé averzi vůči všemu českému. Nemám k ní sice asi žádný důvod, ale...(?)

Ve francouzské Elle je méně módy a více psaných článků, obrázky se mi zdají nějak méně kvalitněji natisklé a celková designová úprava se mi zkrátka více líbí v Elle české.

Strašně se mi líbí oblečení, co má ta druhá holka z leva.

Babča se mě taky ptala, jestli s ní v říjnu nepojedu do Londýna. Ale v říjnu máme jet do Londýna se školou, tak nakonec usoudila, že dvakrát za jeden měsíc tam jezdit nebudu a bylo vyřešeno. Škoda, s ní bych si aspoň užila luxusních hotelů, na které ona nedá dopustit.

Ve škole jsme dostali propisky s logem za pochvalu ředitelky školy. Super, v té propisce je hodně tence píšící náplň, takže se mi s ní budou lépe psát pidipísmenka do taháků.

Pořád si teď pouštím islandskou skupinu Sigur Rós. Úžasný :). A Island jako zemi miluju. Sice jsem tam ještě nebyla, ale moje babča cestovatelka samozřejmě ano a do fotek a toho, co mi o Islandu řekla jsem se zamilovala. Ještě nevím, jestli se tady dá dát video, aniž bych ho měla uložené v počítači, tak dávám odkaz na písničku Gobbledigook od Sigur Rós tady. A Björk je taky islanďanka a má skvělou hudbu, něco na tom bude :). Obal toho CD :D ↓

Včera jsem byla v knihovně, kde mi oznámili, že mám zaplatit upomínku 60 kč, protože jsem nevrátila včas knížky. Už je mám asi tři měsíce a dvakrát jsem si je prodloužila, protože vždycky když jdu kolem knihovny, tak ty knížky u sebe samozřejmě nemám. A půjčila jsem si novou knížku na prázdniny. Tajný život Salvadora Dalího. Je to jeho autobiografie. Večer jsem se dívala na Imaginarium dr. Parnasse. Když Heatha vystřídal Johnny Depp, zatlačila jsem slzu, ale samozřejmě to i Johnny zahrál perfektně. Jude Law mi tam taky docela seděl, ale Colin Farrell už ne. A byla jsem ráda, že tam hraje Lily Cole, skvěle se do toho filmu hodila. Ten film aspiruje na post mého nejoblíbenějšího.

Ráno jsem měla nastavený budík na půl jedenácté (takže spíš dopoledne). Ale samozřejmě jsem se nevzbudila, ani mě to nepřekvapilo, když jsem šla spát v pět ráno, byla totálně nevyspaná ještě z celého týdnu a navíc jsem místo pořádného spánku poslouchala iPod. Důvodem, proč jsem se ale chtěla probudit bylo to, že včera mi přišel lístek, že si mám na poště vyzvednout doporučenou zásilku a já jsem nevěděla, co by to mohlo být, tak jsem byla zvědavá. Vzbudila jsem se ale až o hodinu později, než jsem zamýšlela, tak jsem měla půl hodiny na to, abych se převlékla ze svého spacího úboru a doběhla na tu poštu. Tak tak jsem to stihla. Doma jsem zjistila, že to byla nová Elle, která se nevešla do schránky, kvůli té tašce, co u ní byla jako příloha. Ááá, už jsem se na ni těšila :).

Před chvilkou jsem dohrála Machinarium, což je ručně kreslená česká počítačová hra. Vidíte to? Česká. Třeba to se mnou nebude zas tak zlý. Miluju ji, i její soundtrack. Úplně mě vtáhla do svého děje. A to, jak je to všechno nakreslené je dokonalé. A vždy, když jsem ji hrála, měla jsem u toho zapálenou svíčku s vůní bílých růží, takže si teď spojuju jedno s druhým. Nevím, proč to tu píšu, ale je to fajn :).

Příští týden plánuju se jít ostříhat a nabarvit vlasy na zrzavo. Myslím, že mi to nebude slušet, ale zkusit to prostě musím, protože na smrtelné posteli bych toho určitě litovala, kdybych to aspoň nezkusila. A na smrtelné posteli můžu ležet už brzo, pokud přestanou vyrábět šťávu Jupí černý bez. Na té jsem teď absolutně závislá. Chyba, pokud jste ji ještě neměli.

Tenhle článek celý moc nedává smysl, ale takové jsou všechny moje články, takže peace out.