Gemmy dew and poppies. Him.

Takhle při východu slunce, dotýkat se bosýma nohama kapiček rosy. Kráčet opatrně. S ním ruku v ruce. Utrhnout vlčí mák, strčit si ho do vlasů. Pociťovat hřejivost paprsků šimrajících mě na tvářích. Pohlédnout do jeho očí skrytých vějířky řas osvícených sluncem. Padnout do jiskřivých hlubin jeho pohledu. Dýchat.

That stereotype and messed up things.

Psala bych častěji, ale není co. Nuda nuda nuda. A špatné známky. Matematika a chemie mě až děsí, protože z nich skoro propadám a přestože se na písemky učím, dopadá to čím dál hůř :/. Co už.

Dneska jsem si koupila Marie Claire a teprve jarní Elle Decor.

Miluju vůně Chloé :)

Through the lens.

O víkendu jsem byla u taťky. Ani nevím, co jsem tam vlastně dělala, prostě jsem se flákala. Ale z flákání mám vždycky dost nepříjemný pocit, zvlášť když si vzpomenu na všechny povinnosti, které bych měla udělat.

Dneska venku mi půjčil svoji zrcadlovku a já jsem se tak ještě více utvrdila v tom, jak je můj foťáček i mé fotky trapné. Fotila jsem nějaké luční kvítí a byl tam vidět každý mikroskopický detail. Bohužel ty fotky nemám u sebe. Taťka mi je sice všechny zkritizoval, co všechno tam mám špatně, ale já jsem byla jenom ráda, alespoň jsem se něco málo přiučila :)).

Když jsem přijela domů, měla jsem v pokoji uklizený svůj umělecký nepořádek. Nevlastní otec. Jednu bych mu flákla za tohle, nechápu proč to dělá. Kdybych chtěla, uklidím si to snad sama, tak líná zas nejsem. Nejvíc mě na tom štve, že zrovna on se mi hrabal ve věcech.

A změnila jsem layout, protože když už je to jaro, tak bych přece jen chtěla něco světlejšího. Je to to stejné, akorát v bílém. Než vymyslím něco lepšího, tak to tak nechám.

A lazy afternoon.

V sobotu jsem hlídala po dlouhé době svého tříletého bratra na plný úvazek a zjistila jsem, že to není tak jednoduché, jak jsem myslela. Naivně jsem mu pustila nějakou pohádku, kterou si vybral a šla si "dělat svoje", ale když jsem ho po pěti minutách šla do obývacího pokoje zkontrolovat, nebyl tam. Po chvíli jsem ho našla pod jídelním stolem s obrovskýma nůžkama v ruce, jak si k sobě slepoval nohy lepící páskou. Tak už jsem ho celý den nespustila z očí.

V noci ze soboty na neděli měla přijet mamka z Rakouska. Ve čtyři ráno mi volala, jestli bych jí nešla pomoct odnést všechny zavazadla domů, tak jsem šla v těhle brzkých ranních hodinách městem oblečená v pyžamu. Ani mi nebyla nějak zima :D. A zrovna ten den jsem šla nějak brzo spát, normálně bývám ještě vzhůru, takže vstávat se mi moc nechtělo.

Už mám konečně rozečtenou tu autobiografii Salvadora Dalího. On v té knize neskrývá nic. Jakkoli to působí bizarně, narcisticky, egoisticky či rozmazleně. Nad některými věcmi, které tam popisuje jsem jen zírala s otevřenou pusou, překvapená, že to mohl udělat a ještě k tomu o tom napsat do knihy. Jak píše hned na začátku: "Vím, že existovala tajemství pro mnohé navždy zapečetěná. Mám utkvělou představu zabít jich v této knize co nejvíce a zabít je svýma vlastníma rukama.". V Juicy o něm byl článek :). Dost na něj sedí ten titulek "Jsem génius, tak se s tím smiřte".

:)

You can say the sun is shining if you really want to.

Co to mají za systémy. Dneska jsem volala těm, co mi měli doručit Elle a pořád měli nějaký problém, tak jsem jim řekla, že si pro to zajdu k nim sama. Jenže jsem to nemohla najít, tak jsem tam zase volala a pomocí paní na telefonu jsem tam nakonec úspěšně dorazila. A taky jsem úspěšně provolala poslední zbytek mého kreditu.

Cestou zpátky jsem se ještě stavila v drogerii a koupila si tam pudr Rimmel Stay Matte. Všichni si ho vychvalujou, tak snad bude vyhovovat i mně :). A navíc ten nejsvětelejší odstín vypadá opravdu světle, na mě je totiž všechno moc tmavé.

Teď mi tady hoří zelená jablíčková svíčka, piju brusinkový čaj, jdu si pustit Where The Wild Things Are a budu se mít fajn :))

She's living in her own world...

Déšť mám ráda, pokud mám do něj vhodnou obuv. Což mé conversky nejsou. Mám je asi tak tři týdny a ten déšť je zase ničí.

Dneska mi měla přijít Elle, ale místo ní mi přišel lísteček, že mi nemohli doručit nadměrnou zásilku a mám si s nimi domluvit jiný termín doručení. To je fajn, když doručují jen dopoledne a to u nás doma nikdo není. Nechápu, proč to prostě nemohli nechat na vyzvednutí na poště jako minule.

Včera mi maminka přinesla nějaké věci z Oriflame. Co se to děje? Chovala se ke mně mile a ještě mi dala dárek jen tak? Co ji to popadlo :D. Řekla bych vám, že třeba ta řasenka je úplně na nic, ale nechci se chovat nevděčně.

Mňám :).

Perfektní fotka na té obálce, okořeněná ještě "jade" nápisy :)

Tu písničku musím poslouchat pořád dokola. Ale nejlepší pocit byl, když jsem ji poslouchala na chatě, na louce, při východu slunce. Bylo to jako by se rodil nový svět. Takové jiskřivé.

A time long passed, in the fields where you left me.

V pátek jsem byla na pre-testech FCE (certifikát z angličtiny). Byla jsem totálně nevyspaná a při readingu jsem málem usla. Jinak z toho mám docela dobrý pocit, ale to u mě většinou znamená, že to dopadne špatně. No co, však to bylo jen na zkoušku :).

Včera jsem byla na oslavě narozenin mé sestřenice. Byly tam úžasné jednohubky s lososem a kaviárem. Jablečný dort. Čokoládové fondue s jahodama. Ach, to jídlo, ten hřích.

A tohle jsou ty fotky z chaty. Žádná sláva. Je to nějaký plevel, co rostl na skalce :D.

She wanted to be ginger, poor girl.

Ne, nezdraví vás Gabbi s vlasy barvy zapadajícího slunce, zdraví vás Gabbi se zastřiženými konečky.

Proti mé vůli mě mamka objednala na stříhání jinam než jsem původně plánovala, protože tam pracuje její známá. Celé to kadeřnictví vypadalo nějak podezřele a moc jsem se tam necítila. Starší paní, co si nechávala barvit vlasy na fialovo se na mě přes zrcadlo dívala pronikavým pohledem. Poté, co jsem si vybrala ze vzorníku požadovaný odstín zrzavé, mi kadeřnice (opět) oznámila, že tohle by vážně nešlo. Že mám na to moc tmavé vlasy. Její kolegyně s ní svorně souhlasily a pán, co se tam nechával stříhat dodal, že takhle to mám lepší (paní s vlasy na způsob cukrové vaty se nevyjádřila). Když já mám pocit, že pro zrz jsem se prostě narodila, jen s takovými vlasy to budu já! Začala jsem po nich toužit už v dobách, kdy jsem se dívala na Pippi dlouhou punčochu :D. Achich ouvej.

Cestou ze školy jsem si koupila lak na nehty v Jade odstínu (ano, ten co mají všichni). Vždycky jsem měla ráda tuhle mentolově zelenou, a tak mi tahle "jade mánie" docela přišla vhod :).

A včera jsem si konečně koupila dubnovou Marie Claire, na obálce s Vanessou Paradis :).

Moc se mi líbí věci v tomhle stylu. Rozevláté šaty, kytky, sláma, ... :D.

Carey Mulligan je mi hodně sympatická, těším se, až uvidím An Education :).

Laky v jade odstínu a můj jadeit :D. Tady to není vůbec vidět, ale má opravdu stejnou barvu)

A na chatě jsem si ani moc neodpočinula, protože tam bylo po zimě spousta práce. Zaběhat jsem si šla jednou a podařilo se mi nějak vyhodit kyčel nebo co, potom jsem se málem ani nedobelhala zpátky, ale teď už je to dobré. A fotky mám nakonec jen dvě, sice jsem jich napřed nafotila spoustu, ale potom můj foťák zase zastávkoval a formátoval mi paměťovou kartu. Ty dvě jsem vyfotila těsně před odjezdem, dám je kdyžtak do příštího článku.

Hey, wait for me, she cried.

Tak já vážně nevím. Na středu jsem objednaná ke kadeřnici, která mi ovšem zase řekla, že mé vlasy na zrzavo obarvit prostě nepůjdou, protože jsou moc tmavé. Jedině, že bych si je napřed nechala odbarvit peroxidem. Kdysi dávno jsem měla melír a mé odbarvené vlasy vypadaly hůř než sláma. Teď mám zdravé vlasy bez jediného roztřepeného konečku, mám se jich vzdát pro svůj zrzavý sen?

Před chvílí jsem se dodívala na (500) Days Of Summer. Miluju Zooey Deschanel :). Akorát mám po dokoukání toho filmu nějaký divný pocit. Že něco není správně. Se mnou asi.

Zítra odjíždím na chatu, nevím, jestli se tam těším, nebo ne. Těším se na focení, ale jinak je tam vždycky strašná nuda. Beru si s sebou Tajný život Salvadora Dalího (těšila jsem se až to budu číst, ale ještě jsem to neotevřela) a sešit biologie. A doufám, že si půjdu taky zaběhat. Miluju vstát třeba v pět ráno a ještě za soumraku si tak běžet podél luk, za kterými vychází slunce. Nikde nikdo, jen já. Užívat si jemného větříku. Ubíhající cesty pod nohama. Běžet a běžet, mít pocit, že můžu utéct od všech nepříjemných věcí. Běžet, mít pocit, že mě nikdo nedohoní.