Through the lens.

O víkendu jsem byla u taťky. Ani nevím, co jsem tam vlastně dělala, prostě jsem se flákala. Ale z flákání mám vždycky dost nepříjemný pocit, zvlášť když si vzpomenu na všechny povinnosti, které bych měla udělat.

Dneska venku mi půjčil svoji zrcadlovku a já jsem se tak ještě více utvrdila v tom, jak je můj foťáček i mé fotky trapné. Fotila jsem nějaké luční kvítí a byl tam vidět každý mikroskopický detail. Bohužel ty fotky nemám u sebe. Taťka mi je sice všechny zkritizoval, co všechno tam mám špatně, ale já jsem byla jenom ráda, alespoň jsem se něco málo přiučila :)).

Když jsem přijela domů, měla jsem v pokoji uklizený svůj umělecký nepořádek. Nevlastní otec. Jednu bych mu flákla za tohle, nechápu proč to dělá. Kdybych chtěla, uklidím si to snad sama, tak líná zas nejsem. Nejvíc mě na tom štve, že zrovna on se mi hrabal ve věcech.

A změnila jsem layout, protože když už je to jaro, tak bych přece jen chtěla něco světlejšího. Je to to stejné, akorát v bílém. Než vymyslím něco lepšího, tak to tak nechám.