Snow flitting through the mist.

Ráno. Kráčejíc zasněženým parkem v pološeru, pohlédnu na hodinky ukazující něco okolo šest třicet. Mrzne mi ruka. Chodník matně osvětlují lampy zastřené závoji mlhy, přesto lze v jejich svitu vidět poletující třpytivé vločky. Stromy jsou jemně pocukrované bělostným sněhem. Nikde nikdo. Slyším, jak mi ten bílý koberec praská pod nohama. Připadám si jako v pohádce. Možná trochu strašidelné.

Photo via weheartit.com.

Finally falling for fall.

Mám nový kabát a tašku. Nechala jsem se zmanipulovat módními časopisy a blogy, až se mi v hlavě vytvořila idée fixe, že prostě musím mít camel coat. Kolem tohoto jsem v H&M napřed jen tak bez zájmu prošla, ale pak jsem se k němu vrátila, vyzkoušela si ho a řekla si, že na něm prostě něco je. Podobně se mi v hlavě vytvořila myšlenka, že prostě musím mít satchel bag, no a tak jsem si ji tam taky koupila (i když mé představy o ideální satchel se hodně liší, tak jsem v obchodech zatím lepší neviděla). V závěru si říkám, jestli jsem to mít fakt musela - nemusela, ale v případě kabátu jsem nejspíš přece jenom spokojená.

Ten kabát má ve skutečnosti trochu jinou barvu.

Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 1

Včera jsem se konečně dočkala Harryho! Ten film se mi dost líbil hlavně proto, že byl úplně jiný než předchozí díly, nebylo to v Bradavickém prostředí a bylo tam cítit více nebezpečí. A taky více lekacích momentů, ale ty fakt nemám ráda :D. Nevím, co tady mám víc napsat, protože moc nechci psát spoilery. Určitě na něj musím jít do kina ještě jednou, bylo to prostě úžasné.
Jdu si teď pustit soundtrack ♥

A pokud jste ho už viděli, jak se líbil vám?

Laziness.

Před čtvrtletím si obvykle všichni učitelé vzpomenou, že vlastně potřebují více našich známek, aby z nich mohli udělat průměr, takže každý den píšeme hromadu písemek. Zítra píšeme čtyři a je taky velká pravděpodobnost, že budu vyzkoušena z literatury. Se mnou to ovšem nic nedělá, dneska jsem kupříkladu celé odpoledne prospala. Na začátku roku jsem nechala v papírnictví balík peněz za školní potřeby lahodící mému oku s myšlenkou, že pak budu mít třeba větší chuť se z těch sešitů učit, tak se ovšem neděje. Už opravdu nevím, co mám dělat. Absolutní vrchol je, že se tomu všemu ještě směju.

The Social Network.

Včerejšek byl skvělý den. Sice známky, co jsem dostala ve škole moc skvělé nebyly, ale tím si náladu zkazit nenechám. Po škole jsem šla k taťkovi a potom večer ho napadlo, že bychom si mohli zajet na něco do kina. Tak jsme jeli, na The Social Network. Ten film se mi fakt dost líbil. A nevím, čím to je, ale zjistila jsem, že když nějaký film vidím v kině, tak z něj vždycky potom mám akorát pocit, jestli se mi líbil nebo ne a pamatuju si z něj akorát takové útržky. Když se na film dívám doma na DVD, normálně si jej pamatuju celý. Weird.
Asi o půlnoci jsem dojela domů a našla jsem na svém stole novou Elle, na kterou jsem netrpělivě čekala celý týden, protože většinou mi chodí o pár dnů dřív.

Allez les beaux jours. Reviendez.

Umím se učit jen když už na to nemám čas. Když na učení mám tak akorát času, najde se ještě tisíc věcí, které bych mohla dělat místo toho, třeba seřazovat knížky podle barevného odstínu jejich hřbetu, jako včera. Učit jsem se začala asi až kolem jedenácté večer, všechny skladatele, co jsme se v hudebce učili od začátku roku. Říkala jsem si, že se to naučím za chvilku, ale nějak se mi to protáhlo až do dvou. A pak jsem se ještě asi půl hodiny jen tak dívala z otevřeného okna ven. Prostě miluju se v noci dívat z okna :D. Nikde nikdo, jen vítr a cinkání něčí zvonkohry. Pak jsem si šla teda lehnout a ještě jsem poslouchala Debussyho, protože jsem na něj měla mít referát, tak abych se do toho pořádně "vžila" :D. Nicméně spala jsem jen 3 hodiny a mám pocit, že každou chvíli umřu.

I was looking like a homeless high on crack.

Mám nekontrolovatelnou závislost na časopisech. Spočítala jsem, že jen listopadových jsem si jich koupila sedm. Včera jsem si dokonce koupila Vogue v němčině, přestože německy znám sotva pár slov. Dneska jsem si koupila Elle Extra, jenom kvůli článku o Jeanu Cocteauovi úplně na konci. Marie Claire, protože tam bylo napsané něco o parfému Chloé. V trafice se zmítám v těžkém vnitřním boji, okřikujíc hlasy navádějící mě ke koupi, ale je to silnější než já...

Mám chuť tady napsat nějakou blbost. Myslím větší než tuhle.

L'Occitane en Provence.

Nedávno jsem si koupila tenhle krém na ruce z L'Occitane, je úžasný. Především krásně voní. Koupila jsem si ho, když jsme jeli se kurzem z francouzštiny do Ostravy do kina na film Modigliani (ale na místě jsme se dozvěděli, že ve francouzštině ho vlastně vůbec nemají a dostali jsme na výběr buď angličtinu nebo češtinu...nakonec jsme se na něj tedy dívali v angličtině, celkem ironie). Ten film byl ale dost zajímavý, líbil se mi. Potom jsme měli rozchod, protože kousek od toho kina měly být nějaké francouzské trhy - byly to čtyři stánky; jeden s vínem, druhý se sýry, třetí s kosmetikou a čtvrtý s palačinkama.
Mě ale zaujal spíš obchůdek L'Occitane stojící opodál. Nádherně to tam vonělo levandulí.

Nějak nevím, co vlastně má být hlavní pointou tohohle článku, ale couž.