Diluculum.

Ta jiskřivost při východu slunce. Ten pocit naděje, když se probouzí nový den. Jen tak sedět, paralyzována sílou okamžiku. Všechno působí tak zvláštně měkce a něžně. Čas snění...

Kisses in the wind.

Má představa dokonalého léta.

Summer favourites.

Co teď v létě nejraději používám.

V prvé řadě, termální voda ve spreji Evian. Nevím, jak jsem se mohla kdy v životě bez ní obejít, jsem na ní úplně závislá. Používala jsem ji i v zimě, ale teď v létě je to prostě nezbytnost. Úžasně osvěžuje a mám vždycky pocit, jako bych se právě probudila. Používám ji možná desetkrát denně a to se ještě musím omezovat, abych si ji rychle nevyplýtvala :D. Příště asi vyzkouším Avène nebo La Roche-Posay, nemyslím si, že se nějak zásadně liší, ale u Evian jsem zatím neviděla menší balení než 150ml a to je docela těžké, když ho nosím všude.

Nemám moc ráda lesky na rty, protože se mi nelíbí, když se rty moc lesknou :D, ale tenhle stejně úplně miluju, protože dobře hydratuje a rty s ním vypadají, jako bych právě snědla třešně :D.

Yves Saint Laurent - Parisienne. Je to sice taková sladká vůně, ale dokonale letní, cítím v ní brusinky.

Můj nejoblíbenější. Rychle se vstřebává a nádherně voní. Jako bych seděla pod rozkvetlou třešní.

Zvlášť s matujícím top coatem vypadá perfektně.

Love Magazine (Fall/Winter 2011)

Nové vydání britského časopisu Love s osmi různými titulními stránkami. Všechny jsou absolutně perfektní, co bych dala za to mít aspoň jedno vydání doma! Tady jsou tři, které se mi líbí nejvíc, všech osm si můžete prohlédnout tady.

Chloe, Elle a Hailee, tři mladé herečky s velkým talentem a skvělými perspektivami, mám je hrozně ráda :).

When someone catches you barking at a dog.

Žiju. Mám se fajn. Plně věřím v to, že vy taky.
Válím se za deštivých nocí v mokré trávě a stavím bojové lodě z plastelíny. Lepší to být nemůže.

Snad se vám brzo ozvu s něčím duchaplnějším, neztrácejte naději.

Zbožňuju je ♥

Když jsem tu halenku uviděla, hned mi připomněla tu, co měla na sobě Hermiona v té scéně z první části, když se pokoušeli kouzly zničit ten medailon. Prostě jsem ji musela mít :D.

A tohle mi zase připomíná nějaký hábit :D. Miluju ty prosvítající vzory.

Blížící se září mě doslova děsí. Proč jednou musí přijít a ukončit tohle slastné nicnedělání, proč?! A proč je vytištěné na srpnovém vydání časopisů, nechci to slovo ani vidět!

Jane Eyre.

V úterý jsem byla v kině na Janě Eyrové. Asi před týdnem jsem dočetla knížku od Charlotte Brontë, takže jsem byla docela zvědavá, jaký bude film. Když jsem to začala číst, moc mě to nebavilo a vadila mi hlavně ta Janina strohost, ale když jsem vzala v úvahu, že je ta kniha z roku 1847, zvykla jsem si na to a nakonec mi Jana přirostla k srdci. Miluju příběhy odehrávající se v 19. století, takže byla jen otázka času, kdy se vrhnu i na Janu. Nevím, proč nejsem nikdy pořádně schopna popsat své pocity z filmu, který jsem viděla v kině narozdíl od filmu, na který se dívám na dvd :D, ale mám dojem, že se mi líbil asi stejně jako kniha. Mia Wasikowska na mě ve všech filmech působí, jako bych ji už léta dobře znala a Michael Fassbender byl hrozně charismatický, herce do hlavních rolí nemohli vybrat lépe. Ale kdybych to předtím nečetla, asi by se mi to zfilmování líbilo o něco méně, protože to bylo trochu vleklé.

No, každopádně, pokud máte rádi zfilmování knížek Jane Austen a podobně, bude se vám líbit i tohle. Můj chaotický článek vás asi moc nenavnadil, ale věřte tomu, že to stojí za to :D.

Photos via weheartit.com.

Snatches of summer.

Pozdní vyjádření k Harrymu - byl to prostě nejlepší zfilmovaný díl ze všech. Tečka. Vypíšu se až po druhém zhlédnutí.

První týden mé nepřítomnosti tady jsem strávila kdesi v Hostýnských vrších. Byli jsme ubytováni na děsivém místě, které se někdo odvážil nazvat hotel a které mi silně připomínalo ubytovnu z epizody Skins v Rusku. Při prvním vkročení do našeho pokoje náš zrak upoutal mrtvý brouk na koberci neidentifikovatelného zbarvení a zajímavá skříň s vylomenými dveřmi. Samozřejmostí byly koupelny společné pro celé patro, ze kterých mě s kámoškou při každé příležitosti vyháněla uklízečka v ruce svírající kbelík se šplouchající vodou (s argumentem, že tam právě vytřela a my na podlaze uděláme kaluže), kterou bylo ještě o něco méně příjemné potkat večer na tmavé chodbě spoře osvětlené tajemně blikající zářivkou a střetnout se s jejím hororově nenávistným pohledem. Ale nehledě na místo našeho ubytování to bylo skvělé. Půlnoční procházky temným lesem (a zběsilý běh "než se zabijem pádem o některý pařez") s fosforeskujícími náramky na rukou, pozorování hvězd a vymýšlení nových souhvězdí, kytara a opékání marshmallows, další pokus o zabití formou válení sudů po neznámém terénu a z denních aktivit piknik na nádherné louce, v košíku s kopřivovým sirupem a experimentálními morušovými muffiny a neromantické plavení se lodičkou po jezírku.

A příště radši budu spát pod širákem. To je stejně nejlepší.

Druhý týden jsem byla z náruče svobody uzmuta babičkou a umístěna na naši chatu na samotě. Trhaní hrášku a rybízu, těžká dřina. Avšak volné chvíle jsem si zpříjemnila četbou Rimbaudových veršů v houpací síti a snila o pastelovém vílím světě, kde pavouci spřádají krajkové sítě a na stromech roste cukrová vata. Pavouci tam vůbec nejsou tak ohavní jako ti, kteří na mě číhali v rybízových keřích.

Blížící se apokalypsa.