Future fighter pilot.

Článek naplněný mými patetickými výlevy (v tomto i tomto významu :D), potřebovala jsem to někam napsat.

Cítím se teď hrozně divně. Zaprvé jsem v depresi z pondělka, protože budu dělat na zkoušku všechny ty testy, poslechy, etc. k certifikátu CAE a já si takové věci prostě hrozně beru, i když je to jen na zkoušku. Angličtinu fakt řeším asi ze všech předmětů nejvíc, celkem paradoxně, protože mi jde ze všech předmětů nejlíp. Když dostanu pětku z matiky, řeknu si so what a moc to neřeším, ale kdybych někdy dostala z angličtiny třeba jedna minus, byla bych z toho špatná celý den. Jo, myslete si, že jsem debil :D. Taky jsem vůbec nepočítala s tím, že to bude už teď v pondělí, jinak bych se dlouhodobě psychicky připravovala :D. Jo a další lidi ze školy, co jdou na to CAE taky, jsou dvě holky, co byly na rok v Americe a kluk, co vyhrál republikové kolo anglické olympiády...eh, a pak já. Budu si mezi nimi připadat jako největší pako.
A zadruhé už mi asi tři dny v kuse hraje v hlavě Nicest Thing od Kate Nash a nutí mě přemýšlet o věcech, o kterých už fakt znova přemýšlet nechci, děkuju pěkně.

A teď věci, ze kterých jsem úplně nadšená!

Burberry Prorsum Spring 2012 RTW. Od minulého pondělí jsem video z té přehlídky viděla asi desetkrát, tak moc je to dokonalé. Úplné zhmotnění mých snů, není tam jediná věc, která by se mi nelíbila. A taky fakt, že se ta přehlídka konala v londýnském Hyde Parku celkový dojem ještě podpořil. Pohled tou prosklenou budovou na stromy všude kolem. A jako třešinka na dortu to padající "listí".
Museli jste to už vidět, ale chci vám ukázat modely, co se mi líbí nejvíc.

 

 

 

 

 

 

Hrozně dlouho už si chci přečíst knihu One Day. Psalo se o ní už snad všude, ale myslím, že to nebude jen další do řady všech těch medializovaných tuctovek. Chtěla jsem ji přečíst dřív, než podle ní vznikne film, ale vzhledem k tomu, že film už vznikl a má u nás premiéru příští čtvrtek, to asi už nestihnu :D. Viděla jsem v knihkupectvích prodávat české překlady, ale tohle je prostě jedna z knížek, které číst česky fakt nechci a objednávat ji z Amazonu nebo tak se mi taky moc nechce, takže bůhví, kdy ji přečtu :D. Na ten film asi zajdu, možná pak budu litovat, že u čtení už budu mít obrazy v představivosti dány přesně tím filmem, ale kvůli Anne a Jima asi prostě neodolám.
Taky teď ještě chci jít na Midnight in Paris. Zaprvé kvůli své nostalgii, chci se vrátit do Paříže. Zadruhé - Marion Cotillard, Rachel McAdams, Adrien Brody a hlavně Woody - mluví za vše. Zatřetí, jak už jsem se v několika recenzích dočetla, je tam hodně odkazů na díla různých oborů umění a vtipy postavené na charakterech známých historických osobností, které jedna z hlavních postav potkává (prý tam je i Dalí a Buñuel!). Takže tohle je pro mě prostě must-see.

Taky jsem nadšená z toho, že se konečně dočkám nového alba Florence and the Machine - Ceremonials, které vyjde 28.10. a debutu od Birdy vycházejícího 7.11. Těšímsetěším!

A ještě poslední věc, o které jsem chtěla napsat - minulou sobotu jsem se byla podívat na té akci NATO. A prostě omg, chci být pilotkou stíhačky, fakt jako! Půjdu na vojenskou školu a budu pilotka. Když nad námi prolétávaly všechny ty stíhačky, byla jsem úplně v extázi, některé prolétávaly tak blízko a byly tak hlasité, že jsem je cítila až v břiše (víte, co myslím, jako když stojíte na koncertě blízko reproduktoru :D). Byla jsem v letovém simulátoru (nebo nevím, jak se tomu říká) stíhačky Eurofighter Typhoon od RAF, byla to taková kabina, která se nakláněla simultánně s obrazem promítaným na obrazovce, která byla v přední části a na které jsme mohli vidět to, co bychom viděli z okýnka té stíhačky :D. Bylo to úplně realistické :D. Největší zážitek mám ovšem z letu vrtulníkem. Ještě nikdy jsem jím neletěla, taťka mi ten let dal prý ještě jako dodatečný dárek k narozeninám, když viděl, jak jsem úplně vedle z těch stíhaček :D. Prolétávali jsme těsně nad nějakým jezerem a lesem nakláněli jsme se minimálně o 50°, já jsem samozřejmě byla jako u vytržení :D.

Tu fotku jsem vyfotila asi úplně náhodou, protože jsem měla pocit, že jsem to nikdy vyfotit nestihla.

Jo a ten prvotní divný pocit mě v průběhu psaní článku přešel, hoho!

P.S. Paříž bude v dalším článku, pardon :D.