I've got a great ambition to die of exhaustion rather than boredom.

Dneska jsem se místo v šest ráno, abych stihla školu na sedm, probudila ve třičtvrtě na čtyři odpoledne. Ehm, stane se.. 

Jsem fakt totálně vyčerpaná, asi celé Vánoční prázdniny prospím. Ale přišla jsem na to, jak aspoň vypadat trochu více probuzená - tmavě červená rtěnka a výrazné barvy oblečení (a rozjasňovač, samozřejmě), takže problem partially solved.

Ve škole se mě lidi ptají, jestli nejsem zamilovaná, třeba učitelka tělocviku, když jsem se sedíc na rotopedu s nepřítomným pohledem usmívala a nohy se mi pohybovaly spíše samovolně. V angličtině zasněně poslouchám chlápka mluvícího irským přízvukem (mimochodem miluju irský přízvuk!) a na konci poslechu zjistím, že jsem vlastně vůbec nevnímala, o čem mluvil. Zamilovaná jsem neustále, ale má zamilovanost za tímto skutečně nestojí.

Pořád teď poslouchám to nové album Florence and the Machine. Znám už ho nazpaměť. Potěšil mě článek o Flo v nové Elle. A pak je tam taky jeden, v němž figuruje Freja Beha Erichsen, další proud mé inspirace.

Nejlepší čaj. Trošku mě znepokojuje, že už mi v něm zbývá jen pár sáčků.

Nová várka. Mám jich docela velkou spotřebu, protože do nich příležitostně píšu všechno, od fyziky po literaturu. Vždycky, když se mi prostě nechtějí tahat s sebou do školy všechny sešity (samozřejmě z toho důvodu, že nechci skolioticky zatěžovat svůj myoskeletární aparát přílišně těžkou taškou), vezmu si jen kytkovaný blok, který pojme vše.

Nové boty z Topshopu. Mé vysněné. Jsou ve skutečnosti trošku tmavší než na té fotce.