Agony.

Jó, mám se supr. Na projekt, který jsem připravovala asi půl roku a který probíhal právě dnes, jsem se nedostavila, místo toho jsem seděla v čekárně na otorhinolaryngologii a posléze obdržela lékařskou zprávu s diagnózou otitis externa. Skoro neslyším a většinu času jsem se bolestí svíjela jako v předsmrtných křečích, což mě donutilo pozřít onu roztomilou růžovou pilulku tišící bolest, o níž jsem tvrdila, že si ji nikdynikdynikdy nevezmu. Plus antibiotika, takže dvojitá dávka jedu zajištěna.

Ale samozřejmě se snažím vidět i pozitivní stránku věci, žeano. Nikdy nebyla lepší příležitost se dívat na němé filmy. Konečně uvidím Körkarlen, švédský němý horor z roku 1921. Nebo se můžu zabavit celou němou filmografií Georgese Mélièse, který podle Georgese Sadoula natočil celkem 1539 filmů. Jak vzrušující vyhlídky!

Pardon, ale teď nějak nemám chuť cokoli fotit, tak přikládám nesmyslný mišmaš starších fotek, které jsem znovuobjevila při čištění útrob mého externího disku...

Vernal equinox.

Je to čím dál horší. Prokrastinuji tím způsobem, že si čtu citáty o prokrastinaci - ty, které jsou proti, mě vždy naplní motivací a říkám si, že s tím musím okamžitě skončit a začít něco dělat, ale pak zase narazím na citát, který je pro a ze kterého dostanu takovou idgaf náladu a vesele pokračuju v nicnedělání. Však co, že, zítra je taky den.

Opět jsem si dala předsevzetí, že budu chodit brzo spát, nebudu si přehazovat denní režim a tak, samozřejmě se to zase zvrhlo, v pátek partyhard za zvuku The Asteroids Galaxy Tour, pak jsme se za časného rána ještě procházeli venku, poslouchali zpívající ptáčky, pozorovali zářící Jupiter a Venuši na západní obloze a do postele jsem odpadla asi tak o půl šesté ráno. Guilty pleasure.

Po dlouhé době jsem zabrousila do NewYorkerových vod a objevila tam tuhle žlutě puntíčkovanou halenku. Přiskočila jsem k ní s woot výrazem v tváři a protože jsem dost spěchala, ani jsem si ji nezkoušela a běžela rovnou k pokladně. Doma jsem zjistila, že v ní vypadám jako stižena žloutenkou v kombinaci s neštovicemi a taky, že je úplně, ale úplně průhledná. Přes rukáv jde vidět mateřské znaménko, co mám na ruce, ehm. Mám podobně průhledných halenek víc, nosím je většinou s nějakým tílkem nebo i bez, ale tahle vypadá v obou případech tak nějak divně a trapně. A navíc je mi dost velká, přestože je to XS/S. Prostě fail. Asi ji budu nosit jen pod něco, jako vykukující límeček.

Chtěla jsem s Elle dostat tričko od Roberta Vana, protože obdivuju jeho práci a taky se mi vzhled toho, které navrhl, líbil nejvíc, ale samozřejmě mi přišla Elle přesně s tím, které se mi líbilo nejmíň...
Jaké se nejvíc líbí vám?

Zbytky mého nočního spánku budiž obětovány četbě Hypnotizéra...

A friend told me I was delusional. I almost fell off of my unicorn.

Vždycky jsem měla ráda mentolovou barvu. Většinou se v obchodech objevovala jen málo. Tuhle tričko, tam svetřík...a díky podzimní kolekci laků na nehty Chanel z roku 2009 i lak. Ale teď!! Ráj. V mentolové je všechno, na co si vzpomenu! A v několika odstínech, teď se mi líbí spíše taková s nádechem do ledově modré. Každý den vzdychám nad svým mentolovým wishlistem.

Nejspíš jste si všimli nového designu. Mám za to, že jeho tvorba výrazně narušila mou psychiku, málem jsem u toho přišla o nervy. Prvotní nápad byl založen na jednorožci. Žádný dobrý obrázek jsem nemohla sehnat. Tak jsem se rozhodla si ho sama nakreslit. Mentolového, samozřejmě. Vypadal ovšem dost divně, tak jsem tento nápad zavrhla. (Jeden večer a noc mých prázdnin ztraceny.) Pak jsem někde zase uviděla snovou kolekci Louis Vuitton S/S 2012 a vznikl tak můj další nápad. Řekla jsem si - kytka a pár koleček, na tom nemůže být nic těžkého. Omyl. Vzhledem k mým chabým schopnostem pracovat s PhotoFiltre jsem nad tím strávila další tři noci. Zasekla jsem se už u tvorby kolečka (seriously, jak se dělá kolečko??) a po mnohých neúspěšných pokusech jej vytvořit jsem se rozhodla si prostě stáhnout obrázek kolečka a přebarvovat, kopírovat, ... do nekonečna. Nechtějte radši ani vědět, jak jsem dělala tu kapku.. Všechno jsem si přeměřovala pomocí pravítka (nesmějte se mi), ale ono je to stejně trochu křivě a špatně to na sebe navazuje. Když jsem to pak konečně použila jako mozaikové pozadí, udělaly se mi z toho mžitky před očima. Jsem teď z toho všeho v mírně psychedelickém stavu, nejspíš k tomu přispělo i to, že jsem u toho celou dobu poslouchala Crystal Castles a Digitalism...

Věci, které jsem si objednala z Topshopu. Nefalšovaně mentolové jsou jen ponožky, ale trochu nasáklé je jím všechno :D.

♥

Tričko z kolekce NewGen pro Topshop od Emmy Cook. Objednala jsem si ho, protože se mi hrozně líbil ten potisk, ale jsem z něj docela zklamaná. Je celé takové neforemné, nemá vůbec obšité lemy a ten potisk taky není moc kvalitní. Nechápu, že zrovna věci z designerských kolekcí bývají tak nekvalitní. Připomíná mi to Lanvin pro H&M, kde byly taky šaty s párajícími se neobšitými okraji.. Měla jsem strach, že by se to začalo párat taky, tak jsem ho zanesla k babi a zeptala se, jestli s těmi lemy ona a její šicí stroj nemůžou něco provést :D. Pár slovy pro zasvěcence, kteří umí šít (těm slovům jsem nerozuměla), vyjádřila, co s tím udělá, tak jsem zvědavá, jak to dopadne :D. A ještě říkala, "to tričko muselo stát tak stovku, když vypadá takhle, ne?". Lol babi, ty jsi joker..

Mám asi nějakou úchylku na ponožky/podkolenky/punčošky. Projevuje se to třeba tím, že většinou ve všech obchodech běžím ze všeho nejdřív k ponožkové sekci, mám zmapovaný veškerý jejich sortiment a netrpělivě očekávám, kdy jim přijdou nějaké nové druhy :D. Největším rájem je pro mě Topshop a Lindex a super ponožky mají i v Monki, mým favoritem jsou tyhle obláčkové!

Black suns.

Po dobu, co jsem tady nepsala, jsem byla buďto plně zaneprázdněna nicneděláním, nebo jsem měla práce nad hlavu nebo taky obojí dohromady (ano, i to jde). Hodil by se mi nějaký schopný a racionálně smýšlející člověk, který by mi dělal každodenní časový rozvrh a donutil mě se jím řídit.

Přesto, že jsem říkala, že v takové zimě už do divadla nepůjdu, jsem předminulý pátek byla opět v divadle. Tentokrát na opeře Její pastorkyňa. Přiznám se, že na opeře jsem předtím ještě nikdy nebyla, viděla jsem akorát nějaké záznamy v televizi a nijak mě to nezaujalo, ale říkala jsem si, že tohle je klasika, tak to přece musím vidět/slyšet. Usedla jsem do lóže a tvářila se inteligentně a kultivovaně. Po chvíli začala hrát hudba od Leoše Janáčka, byla jsem okouzlena. A pak se začalo zpívat. Příliš vysoké tóny mě dost děsily a taky jsem cítila zradu. Vždyť nezpívali česky! Snažila jsem se přijít na to, co je to za záhadný jazyk. O přestávce jsem se z programu dozvěděla, že to čeština doopravdy je, slovácké nářečí. Nicméně ani v druhém jednání jsem nerozuměla ani slovo. Ne kvůli tomu nářečí, nejspíš mám operní hluch :D. Damn it. Takže jsem celou dobu četla anglické titulky, které byly naštěstí k dispozici a připadala si u toho jako barbar.

Den poté jsem konečně šla na výstavu Černá slunce. Pro případ, že jsem o tom ještě neslyšeli - jde o výstavu českých a slovenských děl moderního umění s podtitulem Odvrácená strana modernity 1927-1945, kterou je až do 4.3. možné vidět v ostravské Galerii výtvarného umění. Jsou tam díla více než čtyřiceti umělců, moji nejoblíbenější jsou například František Janoušek, Josef Šíma, Jindřich Štýrský, Toyen, Emil Filla a František Kupka. První polovina dvacátého století je z uměleckého hlediska mé asi nejoblíbenější období...surrealismus, kubismus, dadaismus, expresionismus, to je moje. U všech obrazů jsem stála věky, jako v transu zkoumala každý detail a hledala skryté významy. Jestli jste na výstavě ještě nebyli, musíte jít, vážně to stojí za to. Já tam plánuju jít teď v neděli znovu, tak třeba se tam potkáme ;D.

Jo a před šesti dny už konečně byla na YouTube vypuštěna reklama na L'Eau de Chloé! :D Skvělé, skvělé..

Mé nové úžasné boty a špinavé okno. Musím bojovat s pokušením je začít nosit už teď a nečekat na jaro :D.

Léta jsem byla věrná staré dobré žluté Colossal Volum' Express od Maybelline, ale teď jsem ji podvedla s Volume Million Lashes od L'Oréal. A vypadá to, že to s ní nebude jen tak nějaký úlet, vyvíjí se mezi námi vážný vztah... Někteří na ni nadávají, ale já si ji nemůžu vynachválit. Dělá obří řasy, neslepuje, nerozmazává se, a tak dále..