Vernal equinox.

Je to čím dál horší. Prokrastinuji tím způsobem, že si čtu citáty o prokrastinaci - ty, které jsou proti, mě vždy naplní motivací a říkám si, že s tím musím okamžitě skončit a začít něco dělat, ale pak zase narazím na citát, který je pro a ze kterého dostanu takovou idgaf náladu a vesele pokračuju v nicnedělání. Však co, že, zítra je taky den.

Opět jsem si dala předsevzetí, že budu chodit brzo spát, nebudu si přehazovat denní režim a tak, samozřejmě se to zase zvrhlo, v pátek partyhard za zvuku The Asteroids Galaxy Tour, pak jsme se za časného rána ještě procházeli venku, poslouchali zpívající ptáčky, pozorovali zářící Jupiter a Venuši na západní obloze a do postele jsem odpadla asi tak o půl šesté ráno. Guilty pleasure.

Po dlouhé době jsem zabrousila do NewYorkerových vod a objevila tam tuhle žlutě puntíčkovanou halenku. Přiskočila jsem k ní s woot výrazem v tváři a protože jsem dost spěchala, ani jsem si ji nezkoušela a běžela rovnou k pokladně. Doma jsem zjistila, že v ní vypadám jako stižena žloutenkou v kombinaci s neštovicemi a taky, že je úplně, ale úplně průhledná. Přes rukáv jde vidět mateřské znaménko, co mám na ruce, ehm. Mám podobně průhledných halenek víc, nosím je většinou s nějakým tílkem nebo i bez, ale tahle vypadá v obou případech tak nějak divně a trapně. A navíc je mi dost velká, přestože je to XS/S. Prostě fail. Asi ji budu nosit jen pod něco, jako vykukující límeček.

Chtěla jsem s Elle dostat tričko od Roberta Vana, protože obdivuju jeho práci a taky se mi vzhled toho, které navrhl, líbil nejvíc, ale samozřejmě mi přišla Elle přesně s tím, které se mi líbilo nejmíň...
Jaké se nejvíc líbí vám?

Zbytky mého nočního spánku budiž obětovány četbě Hypnotizéra...