মানসিক আঘাত

Podobně, jako se ztracená generace potřebovala vypsat ze svých zážitků z války do svých knih, i já se potřebuju vypsat ze svého (neodůvodněného) traumatu z návštěvy kadeřnictví. Poněkud nepatřičné přirovnání, já vím...

Tak tedy, konečně jsem se zbavila svých PPP (příšerně přerostlých pačesů). Teda ne že by mi na hlavě po tomto zákroku nic nezůstalo, zůstalo toho i tak celkem dost, ale přesto se teď cítím tak příjemně lehce a v kombinaci s restrikcí vztahující se k čokoládě a ostatním sladkostem (poloviční úspěch, vše kompenzuji medem, bez cukru asi prostě nedokážu žít) se cítím ještě lehčeji, věřím, že takto si musí připadat víly :D. S mým pocitem lehkosti však nesouhlasí váha, která si umíněně stojí za svým a ve mně se probouzejí tyto a tyto myšlenky a frustrace, že nic nevychází podle plánu. Ale zpátky k mému vlasovému zážitku. K objednání se ke kadeřnici jsem se odhodlávala věky. Nesnáším to, to už bych snad i raději šla na odběry krve (a to je u mě co říct). Dokonce jsem tam volala kvůli objednání už tak před měsícem, ale poté, co do telefonu osoba se mnou mluvící představila sebe a své kadeřnictví, udělalo se mi špatně a beze slova jsem zavěsila. V pátek jsem se ale před ono kadeřnictví skutečně dopravila a s odhodláním jsem vyrazila vstříc proskleným vstupním dveřím, když vtom jsem přes ně uviděla jednu z kadeřnic s podivnými vlasy melírovanými třemi barvami, které se mi vůbec nezamlouvaly. S rukou na klice jsem zkameněla a zaváhala, bylo už ovšem pozdě, ona kadeřnice si mě všimla a přišla mi sama otevřít. Rubikon musel být překročen. Nejhorší pro mě byla ta část, kdy jsem musela zaklonit hlavu do toho divného lavoru se sprchou, v té chvíli se mě totiž zmocnila paranoia a měla jsem dojem, že jediné, o co kadeřnicím jde, je podříznout mě (a k tomu se jim právě naskytla ta nejlepší příležitost) a taky jsem měla pocit, že se udusím. Mělce jsem se snažila nadechnout, sípavě jsem blekotala, že nechci žádné masáže, že chci ať to rychle skončí, ale po chvíli jsem to už nevydržela a prudce jsem škubla hlavou dopředu, abych se mohla s pořádně průchodným hrtanem nadechnout, ovšem nedomyslela jsem otázku sprchy a vody, to mi plně došlo, až jsem byla celá zmáčená. Po celou dobu, co kolem mě kadeřnice pak tančila s nůžkami v ruce jsem seděla jako na trní a děsila jsem se každého jejího pohybu. Vše nakonec dopadlo dobře, i tak to však pro mě bylo trauma.

Má historicky první věc od essence. Ta značka se mi nikdy moc nezamlouvala, vždycky když jsem si její produkty prohlížela, působily na mě tak nějak podezřele, ale teď jsem se konečně odhodlala něco zkusit. Má to být vyživující průhledná řasenka nebo taky fixátor obočí. Jestli nějak zlepšuje kvalitu mých řas, to nedokážu říct, ale obočí fixuje dobře, celý den se ani nehne, takže doporučuju.

Miluju tyhle smoothies!