Carpe noctem.

Náš pražský výlet byl jedna velká party, za ty čtyři dny, co jsme tam byli, jsme prakticky nespali a přes den jsme pak umírali a klimbali na lavičkách ve Valdštejnské zahradě, v křeslech v České národní bance a podobně, abychom pak zase v noci chytli novou energii a pořádně si to užili. Nejlepší to bylo v komiksovém baru Batalionu a v Chapeau Rouge, měli jsme to štěstí, že tam v pátek zrovna bylo Bounce Bounce. Ach, byla jsem úplně vepředu, kdybych natáhla ruku, mohla jsem se dotknout Kaye! :D Byl jako vždy úžasný a navíc měl na sobě černé tílko s vlčí hlavou, podobné jsem věky sháněla a nikde nenašla :D. Všude byli přátelští a přítulní cizinci, kteří se pořád chtěli seznamovat, až už mi to pak bylo nepříjemné, ale méně nepříjemné, než bych čekala, vzhledem k tomu, že jsem tak asociální člověk.

Když jsem se do Prahy balila, nebyla jsem už úplně při smyslech a na poslední chvíli, asi minutu před odchodem, jsem popadla první boty, které mi přišly pod ruku, protože jsem už neměla čas nic vymýšlet - byly to oxfordky z broušené kůže ve světlounce krémové barvě a s bílou podrážkou. Při procházkách městem jsem své nepromyšlené volby nelitovala, protože jsou opravdu hodně pohodlné, problém nastal, když jsem si uvědomila, že v nich musím absolvovat i všechny ty party... Pro zběsilé tance ve skleněných střepech a rozlitém pivu asi vymyšlené nebyly. Boty jsou teď totálně zprasené, pošlapané a polité a ještě jsem úplně nezjistila, jestli to půjde vyčistit...ale nelituju ničeho, jejich devastaci jsem si náležitě užila a boty mohou být pyšné, že už toho za svůj krátký život tolik zažily :D.

Ve volném čase jsme byly s kámoškou na výstavě s názvem Tváře, která probíhala v Rudolfinu. Představovala různé způsoby interpretace tváří ve videoartu - vesměs krátké filmy nejrůznějších "režisérů". Celkově vzato to bylo velmi podivné, ale teď když si na to zpětně vzpomenu, tak to bylo spíš hodně zajímavé. Bylo tam například video muže se zavřenýma očima ležícího v horském potoce, po několika minutách šlo vidět, jak mu z nosních dírek vyplouvají bublinky vzduchu a praskají na hladině. Nebo tam bylo video jiného muže, který si několik minut pevně omotával hlavu průhlednou folií, ke konci šlo vidět, že už je pod tím úplně rudý, protože nemohl dýchat a děsily jsme se, co se stane, ale stalo se to, že video pak skončilo. Byli jste taky někdo na té výstavě? Jaké jste z toho měli pocity?

Vzhledem k tomu, že jsme bydleli asi deset metrů od H&M, jsem se obávala, že tam zůstane většina mých peněz, to se ale naštěstí nestalo, koupila jsem si jen tři věci a všechny v Zaře. Hrozně mě štve, že Zaru jinak mám nejblíž v Brně, jsou tam vždycky nejlepší věci..

 

Věky jsem sháněla nějakou parku, která by se mi líbila, a nakonec jsem sehnala tohle. Sice to ani nemá úplně střih jako parka, ale hrozně mě zaujala ta našitá aplikace, která to skvěle ozvláštnila a dodala tomu úplně jiný rozměr.

 

Normální baleríny moc nemusím, hlavně proto, že jsem ještě nenarazila na žádné, které by byly pohodlné a nedřely, ale tento tvar bot se mi moc zamlouvá. Jsou sametové a připomínají mi střevíce Ludvíka XVI. Měla jsem je na sobě k té parce, která zase vypadá, jako bych k ní přišila nějaký šperk Ludvíkovy manželky Marie Antoinety.. :D. Ráda si takhle vymýšlím k věcem příběhy a je mi jedno, jestli to v nich nikdo jiný nevidí...kráčím si pak městem a uculuji se, they have no idea.

 

Miluju september issues! Mám americkou Vogue s 916-ti stránkami, musím říct, že tak tlustý a těžký časopis jsem tedy v ruce ještě neměla, dalo mi zabrat ho dotáhnout až domů :D.

 

 

 

Makronky, má velká neřest.. Myslím, že můžu být ráda, že se nikde v mém okolí Paul nevyskytuje, jinak by to se mnou dopadlo opavdu špatně.

Plánovala jsem vyfotit spoustu skvělých fotek z neočekávaných perspektiv, ale ono mi to nějak nevyšlo, vyfotila jsem jen dvě nudné, navíc u té první je neůmyslně přidaná expozice a u té druhé nad Prahou visí opar.. A já hlavně vůbec neumím fotit budovy, vždycky ty fotky dopadnou úplně jinak, než zamýšlím, a tak už se mi o to ani moc nechce pokoušet a raději se na budovy jen dívám.