Za uplynulý zhruba měsíc jsem konečně zakončila autoškolu, CAE mi taky vyšlo, škola vyšla o něco méně hladce - díky tomu, že raději ležím v posteli než chodím do školy jsem měla být přezkoušena ze ZSV a francouzštiny, ale všechno dopadlo dobře a já mám o zážitek víc! A přestože jsem se toto pololetí nejvíce flákala a nejméně učila mi vychází mé nejlepší gymplácké vysvědčení ever. Další důkaz, že všechno příjde, až když už o to nejméně stojím.
Teď jsem znechucena z pana jezevce, jemuž na nějakou dobu bude patřit náš stát... Na poslední chvíli jsem ještě běžela dnes k volbám, do volební místnosti jsem dorazila za tři minuty dvě a Miloše vyhodila do koše. Myslela jsem, že třeba něco změním. Ale už průběh sčítání nevypadal dobře a když bylo vše sečteno, má roční sestra trefně vyřkla své nejfrekventovanější slovo "ještě". Ale bohužel, to bylo všechno, konec, prohra. Udělalo se mi nevolno a naprosto spontánně jsem popadla nůžky, u kterých jsem byla dříve již několikrát upozorněna, že se s nimi smí stříhat jen papír, a šla jsem si ustřihnout vlasy. Ani nevím vlastně proč, možná tichý protest, nevyžádaná oběť. V jednu vteřinu mi to přišlo jako dobrý nápad. Ale za pár dalších vteřin, svírajíc v rukou dobrých patnáct centimetrů svého ustřiženého kožního derivátu (v některých místech až dvacet šest), už mi to jako dobrý nápad nepřišlo. Můj jakž takž ucházející účes se změnil v naprostou ohavnost. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, co jsem to vlastně udělala a rozhodla jsem se to jít rozdýchat procházkou na čerstvém vzduchu. Procházela jsem kolem velké LED obrazovky, na níž byl jelen, který se rozhlížel po lese. "Jé, jelen!", hned se mi o něco zlepšila nálada. Ale vzápětí jelena vystřídala slova: "Čerstvá zvěřina na váš stůl!".
Nechci již více žít na této planetě.
Pár věcí, které mi v poslední době aspoň udělaly radost.
Další přírůstek Joyce a první Virginia.
Nejkrásnější!
Mýdlo na pověšení od Emmy Cook pro Topshop. Emma vždycky navrhuje tak snové věci!
Králík u sebe měl i partymasku :D.
Miluju cokoliv z hrušek!
víš, že jsme měly podobný nápad? já si zas chtěla vlasy ze spoda oholit, ale naštěstí jsem to nezrealizovala. ale co už... dorostou! :-)
ReplyDeletejinak fotky jsou naprosto dokonalé, úchvatné...
ty jsi mi neskutečně sympatická! =)
ReplyDeleteNeboj, naštěstí se podle mě nic převratnýho dít nebude a život pude úplně stejně dál. Přeju spoustu optimismu do života. :) P.S.: Nádherný knížky, Opilý koráb už sem četla, ale ty dvě zbylý ne, hned po zkouškách si pro ně poběžim do knihovny. :)
ReplyDelete