Honeysuckle.

Skvělý pocit, že už mám konečně za sebou podání všech přihlášek na vysoké školy, to nervování nad nepřehledností jejich stránek, psaní motivačních dopisů a bůhvíčeho ještě vážně nepřispívalo k mé snaze o řízení se heslem "keep calm". Je pravdou, že David Allen by se za mě jakožto za čtenářku své knihy Getting Things Done zcela jistě bezmezně styděl, protože jsem všechny přihlášky samozřejmě odesílala až poslední den uzávěrky, ale tak přece bych si neodepřela pravidelnou dávku adrenalinu. Konečné skóre: čtyři přihlášky do Dánska ku dvěma přihláškám do Česka. Doufám, že vyjde nějaká z prvních možností a já se konečně budu stěhovat na sever, do země úsměvů a míru (alespoň tak to tvrdí tento plakát od Henryho Thelandera z pozdních čtyřicátých let...ale snad každý, kdo Dánsko navštívil potvrdí, že pravda je to stále...minimálně s těmi úsměvy).

Snad každým rokem více pochybuji o objektivnosti Oscarů, já samozřejmě nejsem žádný profesionální filmový kritik, a tak je zcela přirozené, že se mé názory od názorů kritiků Akademie filmového umění a věd liší, ale u těch letošních Oscarů jsem měla hned několik momentů, kdy jsem prostě nechápala, jak se něco takového mohlo přihodit. Až teď v pátek jsem viděla Silver Linings Playbook s Jennifer Lawrence, která za tento film vyhrála Oscara a byla jsem z toho mírně rozpačitá. Jennifer to zahrála dobře, hodně dobře, ale přece jen bych tu sošku dala raději Quvenzhané Wallis nebo Emmanuele Riva za jejich naprosto bezkonkurenční výkony. Nevím, proč tady o tom vlastně píšu, pouštím se na tenký led tvořený subjektivními názory... Ale nejvíc mě na tom všem štve, že Leonardo DiCaprio nedostal ještě Oscara nikdy. Nepochopitelné, ale tady je výčet možných důvodů. A taky, jak řekl filmový historik Rob Weiner, "Hitchcock never won one for Best Director either, and he's the greatest director in history. How do you explain that?"

Dnes odjíždím lyžovat do rakouských Alp, těším se, až budu cestou poslouchat uklidňující hudbu Jamese Blakea a SOHN a u toho jíst mrkev, kterou už jsem si připravila :D. Yea, keep calm and eat more vegetables. Ale samozřejmě se nejvíc těším na lyžování!
Tak se tady zatím mějte hezky a užívejte si poslední vzdechy loučící se zimy!

Vyzkoušela jsem Steam Cream, hydratační veganský krém na obličej, tělo i ruce, vyrobený z přírodních ingrediencí v Anglii. Prý by měl být pro všechny typy pleti, ale já se svou spíše mastnější pletí cítím, že to pro mě asi není to pravé ořechové. Je takový hodně výživný, teď v zimě jsem s ním spokojená, ale v létě bych ho určitě nepoužívala. Takže pokud máte sušší pleť, bude přesně pro vás :). Jsou v něm extrakty z květů pomerančovníku, ovsa, mandlový, jojobový a levandulový olej a kakaové máslo, ale celý voní hlavně po levanduli. Krémy Steam Cream jsou v hliníkových plechovkách, kvůli jejich snaze o snadnou recyklaci. Všechny plechovky jsou potištěné různými vzory v limitovaných edicích, které se často mění, takže pořád nacházíte nějaké nové. Dá se koupit třeba na stránkách Topshopu nebo Asosu.

Mám ráda kárované košile. Bohužel ty moje nejspíš stihla nějaká kletba, protože jednu s mnoha vzpomínkami, který byla mnohem starší než jsem já sama, jsem někde ztratila, další mi jednoho léta málem uhořela a tak podobně...tak mám teď jinou. Na zážitky zatím jen čeká.

Ideální mini vlhčené voňavé ubrousky na cesty! Miluju vůni tutti frutti, připomíná mi dětství, kdy jsem nejedla jinou zmrzlinu než s touto příchutí :D.

Ke svým Monki ponožkám se vzorem rozdrcených lízátek jsem v H&M sehnala i tričko, jak dokonalá dvojice!

Agátiny vraždy na odreagování při chladných alpských večerech. Aneb jak řekl Alfred Hitchcock, "I think everyone enjoys a nice murder, provided he is not the victim."

Skvělá voňavá cestovní sada od Cath Kidston se sprchovými gely a tělovými mléky s vůní zimolezu, zvonku a plané růže.