Bittersweet Alps.

Výsměch shůry.
Už při cestě na onu vytouženou dovolenou v Alpách mě začalo bolet ucho. Zpočátku jen tak nevinně. Druhý den už mě bolely obě. Třetí den už jsem bolestí nemohla myslet na nic jiného. Čtvrtý den jsem přestala slyšet. Ne úplně, ale asi tak, jako když si pevně zacpete uši...slyšíte jen hodně hlasité věci. A to byl fakt zážitek. Připadala jsem si jako absolutní idiot, když někdo půl metru ode mě na mě mluvil a já jsem neslyšela ani slovo, jen jsem tupě zírala. Jediné štěstí bylo, že prakticky celý náš zájezd se skládal ze samých doktorů různých zaměření. Babiččini známí z výšky nebo tak něco. Sice ušní jako naschvál chyběl, ale fungoval jako přítel na telefonu, z nekonečné zásoby všemožných léků všech přítomných vybral ty nejvhodnější a díky tomu jsem si nakonec přece jenom užila alespoň čtyři dny lyžování. Sice jsem stále neslyšela, takže asi nebyl úplně nejvhodnější nápad vyrazit na svah, kde neslyším, jestli za mnou nesviští nějaký šílenec, kterému bych se měla vyhnout, ale vykašlala jsem se na nějakou vhodnost a šla si prostě užít, na co jsem se tak těšila.

Alespoň počasí přálo, celý týden svítilo sluníčko.

No a teď fotky, kterých mám málo, opravdu nejsou nic moc a já nefiguruji na žádné z nich. Některé jsou foceny poslepu, protože jsem kvůli slunci neviděla na displej foťáku. A ten nejkrásnější horský masiv nakonec nějakým nedopatřením nemám na fotce vůbec :/.

Valloire.

Heading to France.

Další týden, kdy jsem skoro nespala, ale doufám, že se to učení aspoň trošku vyplatilo a vyjdou mi ty známky, co mi vyjít mají. Musela jsem si tento týden zakázat vůbec procházet kolem obýváku, protože dvakrát, kdy jsem náhodou zahlédla, co zrovna běží v televizi jsem se u toho musela na chvilku zdržet - to když na HBO dávali živě koncert Duffy z londýnského kostela St. Luke a potom předávání Zlatých Glóbů. Naštěstí aspoň ten koncert mi někdo dal nahrávat, a tak se mi od něj podařilo včas odtrhnout. Dost mě to potěšilo i kvůli tomu, že jsem netušila, že doma vůbec někdo registruje hudbu kterou poslouchám.

Nicméně i přesto, že zatím nevím, jaké známky budu mít, tak do Francie nakonec jedu! Odjíždíme asi za půl hodiny (:D) a jsem ráda, že mi ještě vyšel čas tady něco napsat, protože tenhle den vůbec nevycházel podle mých plánů. Ještě jsem si měla jít do školy na 7 ráno dopsat písemky do dějepisu, tak jsem se na ně akorát včera naučila a šla jsem spát, s tím, že se sbalím dneska. Ale budík jsem ani neslyšela a místo v 5:30 jsem se probudila ve 11:30 (!), přičemž v 13:12 mi odjížděl vlak do Ostravy. S batohem na zádech, kufrem v jedné ruce a s lyžema v druhé jsem doklusala na nádraží minutu před odjezdem, ale stihla jsem to! :D Sice nevím, proč jsem tady vlastně měla být tak brzo, když teď v podstatě nemám co dělat, ale tak aspoň mám čas tady ještě napsat. No ale koukám, že jsem se zase rozepsala o hloupostech, už bych měla končit :D.

Těším se, těším se, těším se! Těším se na cestu ve společnosti mého iPodu, těším se na francouzské bagety s brusinkovou marmeládou, na to, že se možná i trochu procvičím ve francouzské konverzaci, na francouzské časopisy, ale hlavně na to lyžování samozřejmě!!

Za týden se vrátím, mějte se tady krásně :))

Photo via weheartit.com.

I'd like to unplug the phone, send messages with a mirror, stand on the old plateau with a satellite dish and Geronimo's ghost.

Mám teď takovou pohodovou náladu. Asi za to může to jarní počasí :). Venku se jen tak z ničeho nic začnu usmívat, když začne svítit sluníčko. A dneska kolem pěti ráno jsem poprvé slyšela zpívat ptáčky, úžasný pocit.

Vůbec se kvůli ničeho nestresuju. Ani kvůli zítřejším sedmi písemkám. O víkendu jsem si jen kreslila, četla Hemingwayovy povídky a poslouchala hudbu.

Hodně často si teď zpívám tuhle písničku :). Charlotte mám moc ráda, připadá mi, že jí jde všechno na co sáhne.

Ágætis byrjun.

V uplynulých dvou týdnech jsem měla vážné obavy, že se stávám jedním z těch fanatických šprtů, protože jsem nedělala prakticky nic jiného než jsem se učila. Jenže popravdě jsem většinu toho "učícího" času strávila jen zíráním do sešitu, protože jsem se prostě neuměla soustředit. Ale z toho zírání aspoň nemám tak velké výčitky, snaha byla. Asi největším důvodem všech mých nedávných stresů ohledně školy je zájezd do Francie, kam můžu jet jen pod podmínkou, že na pololetí dosáhnu požadovaného stupně známek. Lyžování absolutně zbožňuju a Alpy jsou jedna z věcí, na které se celý rok těším, a tak bych prostě nemohla dopustit, že bych tam nejela. Jenže s ohledem na pondělní čtvrtletku z matematiky, zkoušení z fyziky, etc. už docela ztrácím naděje.

Vím, že článek opět zaměřený na školu vás fakt nezajímá, ale nic jiného, o čem bych mohla psát mě ani nenapadá. Vymytý mozek. Bod absolutního vyčerpání.

Z uplynulých pár dní jsem si odnesla nový poznatek, že energy drinky mi energie moc nedodají, zato kombinace brusinkových bebe (<333) a čerstvě vymačkaných pomerančů ano. Btw, napadlo mě pokusit se ručně vymačkat i granátové jablko, ale drasticky to odneslo mé tričko i část kuchyně, takže znovu už se o to rozhodně pokoušet nebudu :D.

T'es tombée? - Non, je descends toujours comme ça...

Bla, bla, bla. Článek o škole a mé neschopnosti.

Dala jsem si na tento rok dvě hlavní předsevzetí. Že nic nebudu nechávat na poslední chvíli a že budu chodit všude včas. To první jsem nezvládla dodržet ani tentýž den a to druhé o dva dny později.

Celé Vánoce jsem naprosto odmítala otevřít svůj diář a podívat se na všechny ty povinnosti do školy, o kterých jsem věděla, že jsem jimi zaplnila všechny dny prvního poprázdninového týdne. Donutila jsem se ho otevřít až v neděli a udělalo se mi špatně, protože jsem věděla, že ani věci na pondělí se nemám šanci stihnout naučit + ještě napsat essay a další věci. Argh! Na některé věci jsem se vykašlala, takže jsem si dokonce mohla užít tříhodinový spánek. Dnešní noc jsem strávila nad impresionismem, expresionismem a neofolklorismem a délka mého spánku činila dvě hodiny a půl. Ve škole jsem pak byla jak zombie, zakopávala jsem o všechny schody a vrážela do dveřních rámů...


Dost!! Už nikdy, nikdy, nikdy nebudu nechávat věci na poslední chvíli!