Les neiges éternelles.

Jak přežíváte mrazy?

V neděli asi o půl šesté ráno jsem přijela ze slunného Savojska, kde bylo příjemně kolem nuly, do mrazivé Ostravy, kde teploměr hlásil minus jedenáct a myslela jsem, že umrznu. Připadala jsem si jako v Rusku, socialistické budovy v mlžném oparu jen podtrhovaly atmosféru. Rozespale a s drkotajícími zuby jsem se rozhlížela kolem sebe a hledala nějaký nápis v češtině, který by mou domněnku vyvrátil. Našla jsem. Nijak zvlášť mě to ovšem nepotěšilo.

Ve Francii to bylo úžasné, myslím, že to byla jedna z mých nejlepších dovolených. Jak už jsem psala, měli jsme tam krásné slunečné počasí, jen jeden den byla mlha, což způsobilo, že jsem ze všech konverzací Francouzů, se kterými jsem ten den jela na lanovce slyšela samé brouillard à couper au couteau, namísto jejich obvyklých úvah na téma co si dnes dají k večeři. Mlha způsobila taky můj velký pád, jela jsem asi až moc rychle, což jsem si ale neuvědomila, protože jsem viděla bílo jak pod nohama, tak všude kolem sebe, tudíž jsem neměla podle čeho určit, jak rychle se pohybuji, vyřezala jsem až moc ostrý carvingový oblouk a nějak mě to vyhodilo do vzduchu, chvíli jsem jím plachtila a pak už jsem jen ryla hezkou řádku metrů bradou ve sněhu, lyže ze mě odpadly někde cestou, hůlky taky bůhvíkde. Ale byla to sranda :D. Nic mi není, na památku mám jen množství modřin fialovějších než Wahlenbergia gloriosa a šrámy na helmě. Hurts like heaven.

Vždycky zapomenu, jak jsou Francouzi hrozně charmants. A charismatičtí. A milí. Pokaždé mě zaskočí, jak moc. Jednou se mi nějak stalo, že jsem na chodníku na ledu upadla a pohledný Francouz stojící poblíž přiskočil a nabídl mi pomoc a já jsem s debilním úsměvem říkala, že není třeba, že to zvládnu sama (ach ne, proč??). Málem mi tekla slina. A pak jsem potkala jednoho, co vypadal úplně jako Jon Kortajarena. A měl na hlavě něco na způsob rozcuchané elvisovské vlny. A velký svetr s norským vzorem. Kolem krku ležérně přehozenou šálu. Černé wayfarerky. Pokřivený úsměv. Ach.

Teď vás zahltím tunou skoro stejných fotek, u kterých jsem nejspíš měla přidat expozici..

Ten týden jsem se živila převážně křupavými bagetami, na jazyku se rozplývajícími croissanty a voňavými crêpes a teď si opět nemůžu zvyknout na chuť českých potravin..

Všudypřítomné tři vrcholky - Les Aiguilles d'Arves.

Údolí zahalené oblaky..

Hlavně ten kiwi byl miam!

Na té fotce to asi není tak efektní, ale vypadalo to nádherně, jak se to městečko postupně nořilo do mraku..

Na nových lyžích se mi jezdilo skvěle!

La Femme Ressort.

Tento týden byl naprosto šílený. Každý den milion písemek a vůbec nic jsem nestíhala. Myslím, že i vy dobře víte, o čem mluvím.
Zdály se mi děsivé sny, například ten, kdy jsem byla v nekonečném tunelu s peristalticky se pohybujícími stěnami pokrytými řasinkovým epitelem a dusila jsem se a když už jsem myslela, že se mnou bude konec, přiskočil ke mně panáček nápadně se podobající tomu z Byl jednou jeden život a provedl mi tracheotomii. Fakt úleva. Měla jsem pak v krku propisku.

Dnešek ale bude můj poslední den školního mučení, odpoledne odjíždím lyžovat do francouzských Alp. Konečně. Už se těším na to bezstarostné sjíždění svahů a na francouzské palačinky a na to, že jediná má starost bude, jestli si je dám raději s borůvkama nebo s jahodama. Žádná biologie, ach.

Hm, vzhledem k tomu, že je půl čtvrté ráno, já mám na 7 a ještě se musím naučit dějepis, budu končit. Mějte se tu krásně, za týden jsem zpět!

Nové sluchátka, protože staré se mi rozpadly. Těšila jsem se, jak s nimi budu poslouchat celou cestu hudbu, ale teď si spíš myslím, že u toho okamžitě usnu.

Ale jestli neusnu, budu poslouchat La Femme!

Jsem do toho laku úplně zamilovaná, nosím ho teď pořád :3

Nejvíc cute ponožky! :D

Sounds of the Woods.

Ach, ta předsevzetí. Nejím zdravě. Nic nedělám. Nespím. Chodím pozdě. Jak překvapivé.

Byla jsem na Půlnoci v Paříži. Oplakávala jsem, když jsem to prošvihla v kině v Ostravě, ale po uplynutí dlouhých měsíců se to dostalo konečně i do našeho kina! Překrásné, pohádkové, snové. Pořád jsem čekala na ten okamžik, kdy už tam konečně bude Dalí a když se v záběru objevila jeho vycházková hůl, reflexivně jsem nadšením švihla rukou a tím i nějakého pána přede mnou po hlavě. Ale přestože Adriena Brodyho obdivuji, jeho ztvárnění Dalího se mi popravdě moc nelíbilo. Zato jsem si užívala všechny ty narážky na všemožné umělce a jejich díla, oblíbenou Marion a ani ten Wilson mi kupodivu nevadil. Cestou domů jsem přemýšlela, který by byl zlatý věk pro mě. Nejspíš bych se chtěla vrátit do přibližně stejné doby, pokud se nemýlím, tak tam to byl rok 1926 (mám pocit, že tam to přímo neříkali, ale dřív to být nemohlo, protože Hemingway vydal The Sun Also Rises až 1926 a Dalí přijel poprvé do Paříže taky až v roce 1926 :D), což bylo 3 roky před tím, než Dalí poznal Galu, tak bych měla šanci :D:D. Chtěla bych tam nejen kvůli Dalímu, ale i kvůli všem mým ostatním oblíbeným umělcům té doby. Beztak bych je ale vůbec nepotkala :D.

Den poté, co jsem byla v kině, jsem na začátku hodiny francouzštiny už pomalu upadala do polospánku, když vtom se nás učitelka zeptala: "Auriez-vous aimé vivre à une autre époque?" (Žili byste rádi v jiné době?). Znamení. Už brzy se to stane. Odcestuji v čase.

A jaký by byl váš zlatý věk?

Tohle s tím sice vůbec nesouvisí, ale musíte se na to podívat! Je to krátký film se jménem Sounds of the Woods, na kterém spolupracovala Carrie z WishWishWish a Nadia, návrhářka pro Nadinoo. Pixie, Fleur a Lula jsou v něm oblečené v kouscích z Nadinoo kolekce na podzim a zimu. Cariin blog zbožňuju a Nadinoo jsem si zamilovala taky (ach, ty šaty s ptáčky!), takže mě jejich spolupráce velmi potěšila :). A k tomu ta nádherná píseň od islandské zpěvačky Emilíany Torrini...sen.

Photos via Nadinoo.

Hamingjusamur Nýtt Ár.

Původně jsem zamýšlela takhle na Nový rok napsat nějaký přelomový článek, něco ve smyslu rozřešení záhady Bermudského trojúhelníku, nebo článek mnohostranně rekapitulující, ani jedno ovšem nějak nevyšlo.

Tak jenom zbývá doufat, že z toho aspoň nevzejde větší blábol než obvykle.

Nejdříve jsem si řekla, že si nebudu dávat raději předsevzetí žádné. Ale vzhledem k tomu, že můj život opravdu nutně potřebuje změnu, sepsala jsem si toto: • začnu jíst zdravěji, • budu plnit své povinnosti včas, • budu chodit spát včas, • budu chodit do školy včas (tohle třikrát podtrhnuté, protože nade mnou visí hrozba, že pokud ještě párkrát přijdu pozdě, už se nebudu muset obtěžovat do té školy chodit vůbec).

Dnešek nezačal nijak slavně, šla jsem spát asi o půl sedmé ráno a když jsem se probudila a mátožným krokem vykročila z postele, rozšlápla jsem nějakou skleněnou misku, která stála vedle ní (netuším, kde se tam vzala) a pořezala jsem si nohu. Pak se mi stala nehoda se špatně uhašenou sirkou, kvůli které mi shořela část pravidel k nové společenské hře. A na pozdní snídani jsem si dala čokoládu. Ehm, má předsevzetí nějak nevychází, ale snad budu mít aspoň díky střepům štěstí.

Extrakt věcí, které jsem dostala (ale nezasloužila jsem si je) k Vánocům + věci, které jsem si koupila ve slevách.

Trošku mi vadí, že tohle je jiná edice Harryho než ta předtím, takže se to k sobě nehodí :D. Ta na té předchozí fotce se mi líbí víc.

Píšou, že je to sequel k Pillars of the Earth a já jsem Pillars of the Earth nečetla, tak nevím, jestli to mám začít číst. Pokud to někdo z vás četl, tak mi dejte vědět, jestli to na sebe hodně navazuje nebo ne :D.

Úúú, jelen! ♥

Něco v takové mechově zelené jsem už dlouho sháněla, ten svetr se mi hrozně líbí.

Jeden prstýnek se sovou sice už mám, ale lesní zvěře není nikdy dost, Ježíšek se trefil :D.

V tmavě červené jsem taky už dlouho něco chtěla a tohle je přesně ten odstín!

Ty puntíky jsou takové semišové :3

Můj sen, tu knihu jsem vždycky chtěla!
Od útlého věku jsem se hrozně zajímala o vesmír, pořád jsem chodila do knihovny a půjčovala si hromadu knih s touto tématikou a věděla jsem o tom miliony věcí. Toužila jsem se stát kosmonautkou. Pak mi postupně začalo docházet, že kosmonautkou nejspíš nikdy nebudu (v této době už to vím zcela jistě, taky vzhledem k tomu, že na cesty do vesmíru už nejsou peníze) a mé vědomosti se postupně vytrácely. Ale doufám, že čtením téhle knihy se mi vědomosti postupně budou navracet zpět, je dost obsáhlá a navíc jsou v ní naprosto úžasné fotky!

A hlavním mým dárkem byly nové lyže, už se těším, až je vyzkouším .))

Na závěr bych vám chtěla popřát hodně štěstí do nového roku, ať je lepší, než všechny předchozí! 

A nějak se nám přehoupla půlnoc, takže počáteční slova článku už jsou tak trochu passé..no, nevadí.