Sounds of the Woods.

Ach, ta předsevzetí. Nejím zdravě. Nic nedělám. Nespím. Chodím pozdě. Jak překvapivé.

Byla jsem na Půlnoci v Paříži. Oplakávala jsem, když jsem to prošvihla v kině v Ostravě, ale po uplynutí dlouhých měsíců se to dostalo konečně i do našeho kina! Překrásné, pohádkové, snové. Pořád jsem čekala na ten okamžik, kdy už tam konečně bude Dalí a když se v záběru objevila jeho vycházková hůl, reflexivně jsem nadšením švihla rukou a tím i nějakého pána přede mnou po hlavě. Ale přestože Adriena Brodyho obdivuji, jeho ztvárnění Dalího se mi popravdě moc nelíbilo. Zato jsem si užívala všechny ty narážky na všemožné umělce a jejich díla, oblíbenou Marion a ani ten Wilson mi kupodivu nevadil. Cestou domů jsem přemýšlela, který by byl zlatý věk pro mě. Nejspíš bych se chtěla vrátit do přibližně stejné doby, pokud se nemýlím, tak tam to byl rok 1926 (mám pocit, že tam to přímo neříkali, ale dřív to být nemohlo, protože Hemingway vydal The Sun Also Rises až 1926 a Dalí přijel poprvé do Paříže taky až v roce 1926 :D), což bylo 3 roky před tím, než Dalí poznal Galu, tak bych měla šanci :D:D. Chtěla bych tam nejen kvůli Dalímu, ale i kvůli všem mým ostatním oblíbeným umělcům té doby. Beztak bych je ale vůbec nepotkala :D.

Den poté, co jsem byla v kině, jsem na začátku hodiny francouzštiny už pomalu upadala do polospánku, když vtom se nás učitelka zeptala: "Auriez-vous aimé vivre à une autre époque?" (Žili byste rádi v jiné době?). Znamení. Už brzy se to stane. Odcestuji v čase.

A jaký by byl váš zlatý věk?

Tohle s tím sice vůbec nesouvisí, ale musíte se na to podívat! Je to krátký film se jménem Sounds of the Woods, na kterém spolupracovala Carrie z WishWishWish a Nadia, návrhářka pro Nadinoo. Pixie, Fleur a Lula jsou v něm oblečené v kouscích z Nadinoo kolekce na podzim a zimu. Cariin blog zbožňuju a Nadinoo jsem si zamilovala taky (ach, ty šaty s ptáčky!), takže mě jejich spolupráce velmi potěšila :). A k tomu ta nádherná píseň od islandské zpěvačky Emilíany Torrini...sen.

Photos via Nadinoo.