Evil eyed.

Před nějakou dobou jsem si objednala z Drop Dead evil-eyed punčošky a úplně jsem se do nich zamilovala. Omylem jsem si objednala dvoje, což je ale nakonec dobře, protože já jsem přímo punčochový ničitel, tak jsem ráda, že mám jedny do zálohy :D. I když to možná ani nebude potřeba, protože jsou z opravdu kvalitního materiálu, který jen tak něco neroztrhne.

Má dětská fascinace dinosaury se zase probudila, když jsem uviděla tento přívěsek s T-Rexem :D. Je úžasný! A stejně jako punčošky je taky hodně kvalitně provedený, z mosazi.

Jako pozornost mi k nákupu přibalili ještě balíček nálepek, které se mi sice vůbec nelíbí, ale je to od nich milé :D.

 

Kutki.

Můj momentálně nejoblíbenější lak na nehty. Pro Nars ho navrhl thajsko-americký návrhář Thakoon Panichgul, v jeho kolekci je ještě pět dalších odstínů a tento z nich je nejméně výrazný, ale mně se líbil nejvíc, je jako letní obloha :)). Thakoon se při jejich vytváření inspiroval indickými slavnostmi barev Holi a jednotlivé laky pojmenoval po indických bylinkách a koření. Tento odstín má název Kutki.

Bonbonovým Color Sensational Popsticks od Maybelline jsem dlouho odolávala, protože jsem na ně četla samé špatné recenze, ale nakonec jsem to sama musela vyzkoušet a koupila jsem si pomerančový odstín Citrus Slice. Hmm, a je to pravda, nebarví vůbec, nevytváří ani nádech barvy :D. Ale mně to nakonec ani moc nevadí, používám to prostě jako balzám a užívám si tu úžasnou vůni :3.

Miluju sóju. Každý den piju na snídani sójové mléko, snažím se mírnit svou závislost na sójových řezech a teď v létě si na oběd nejčastěji dělám něco s tofu. Ale znám spoustu lidí, kterým sójové věci vůbec nechutnají, jak jste na tom vy, máte rádi sóju? :D I kdybyste ji rádi náhodou neměli, stejně musíte vyzkoušet ochucené sójové jogurty od Sojade, protože ty vás přesvědčí, jsou naprosto úžasné (a ta sója v nich ani moc nejde cítit :D). Vyzkoušela jsem i jogurty od jiných značek, ale byly nějaké divné, od Sojade mi chutnají nejvíc. Mají je v prodejnách zdravé výživy. Jediná nevýhoda je, že jsou drahé jak prase (ten velký u nás mají za 79 Kč, malý za 28 Kč), proto vyčkejte na slevu :D. Já si je vždycky chodím kupovat den předtím, než jim končí záruka, to jsou v 50% slevě :D.

A ten jogurt úplně vpravo z ovčího mléka je taky fakt skvělý!

Nedávno jsem objevila v trafice tento slovenský časopis, který jsem nikdy předtím neviděla. Nemám ráda lidi ani časopisy beroucí módu až moc vážně a název Top Fashion docela nasvědčoval tomu, že tento časopis je pravděpodobně jedním z nich, ale nějak mě prostě zaujal, tak jsem si ho koupila a rozhodně nelituju. O módě je fakt hodně (z části i o pánské), pak tradičně o životním stylu a o kosmetických novinkách, ale je takový jiný. Není v něm moc reklam, moc se mi líbí grafická úprava a líbí se mi taky papír, na kterém je vytištěný :D (tlustší, kvalitnější listy). Vychází dvakrát ročně - jar/leto, jeseň/zima - takže za chvilku by už asi mělo vyjít nové číslo. Pokud ho někde uvidíte, alespoň si ho prolistujte, to je taky požitek .).

A když už jsem začala s Top Fashion, koupila jsem si i další časopisy, které si běžně nekupuju. Nad časopisem Dolce Vita jsem dlouho přemýšlela, protože mě hrozně odpuzovala modelka na titulní straně, hlavně její nehty! (ano, ten můj detailismus) a byl zabalený, a tak jsem si nemohla prolistovat vnitřek, ale jsem ráda, že jsem si ho vzala, protože tam jsou zajímavé články. Časopis je hlavně o designu, architektuře a umění a toto číslo je zaměřené na Japonsko, takže tam najdete hodně článků o novinkách japonských designérů.

A speciál Espritu Lidových novin byl pro mě no-brainer, protože je celý věnovaný filmům :3.

Pescado.

Chtěla jsem co nejjednodušší, snadno kombinovatelné kusy bez vzorů, ale nakonec to stejně moc jednoduše nedopadlo. Na všem potřebuju mít buď nějaký vzor, nebo alespoň výraznou strukturu. Vždycky si stanovím jasný cíl - jdu pro jednobarevné trička. A nakonec odejdu s něčím úplně jiným...

Všechno oblečení, až na zelenkavou halenku je z Manga, rybička z Promodu. Nějak už mě nebaví se probírat triliony oblečení ve velkých obchodech, jako je třeba H&M. Maličké Mango v Avionu mi naprosto vyhovuje, nic víc nepotřebuju :3.

Halenka z nějakého pochybného Bulharského obchodu. Je nádherně vzdušná..

Vůbec nejsem sukňový typ. Vlastním jen dvě sukně, těch ostatních jsem se zbavila, protože jsem je stejně nenosila...a vlastně nenosím ani ty dvě, jen tak je skladuju, pro všechny případy :D. Obdivuju krásné sukně na ostatních lidech, ale když krásnou sukni uvidím v obchodě, jen ji bez zájmu obejdu s myšlenkou, že na mně by stejně vypadala hrozně. Ale tahle sukně vše změnila. Když jsem ji v Mangu uviděla, bez váhání jsem po ní chňapla a běžela si ji vyzkoušet. A zjistila jsem, že na mně nevypadá zas tak zle, jak jsem si myslela. Je naprosto úžasná. Nenosím ji takhle, dlouhou vzadu a krátkou vepředu, protože mám pocit, že mi to dělá divné nohy :D, ale nosím ji dlouhou vlevo a krátkou vpravo, to tomu dodá tu správnou esenci divnosti, takže se v tom cítím dobře :D. 

Nechť se sukně navrátí do mého života! (A další na řadě budou šaty, ty totiž nemám už vůbec žádné :D.)

Tyto dvě poslední trička jsou lněné...miluju lněné věci, jsou ideálně lehoučké na léto.

Слънчев бряг.

Žiju. Že jsem i zdravá, to bych zrovna neřekla. Připadám si jako z knihy Tři muži ve člunu, kdybych si začala pročítat publikaci s přehledem nemocí, určitě bych zjistila, že na mě pasuje diagnóza úplně všeho. Nejvíc ze všech symptomů mě znepokojují divné červené, zelené a fialové fleky na nohou a červené a oteklé oči. Obvykle mě lze dostat k doktorovi jen s pomocí hrubého násilí, dělá mi problém dojít i na preventivní prohlídky, ale řekla jsem si, že tohle vážně nevypadá v pohodě a k doktorovi jsem tedy šla. Rovnou ke třem, ve dvou různých městech. Všichni mi řekli, že vážně netuší, co by to mohlo být. Aha, super, díky. Třeba jsem stižena nějakou nepoznanou mimozemskou nemocí, řekla jsem si, třeba umírám. Tak jsem si chtěla ještě naposledy užít a plánovala jsem jet na Colours of Ostrava. Jenže vzápětí jsem k tomu všemu dostala ještě střevní chřipku. A tak jsem naprosto naštvaná zůstala ležet doma a pouštěla si na uklidnění Bombay Bicycle Club.

Počátek léta ovšem nebyl tak deprimující, strávila jsem ho v Bulharsku. Původně jsem neměla jet vůbec nikam, protože všechny moje letní plány, ve kterých jsem zamýšlela jet jako au-pair do zahraničí, naneštěstí selhaly (zřejmě jsem na nikoho nepůsobila jako důvěryhodný člověk, do jehož péče by bylo vhodné svěřit své drahé ratolesti). Ale řekla jsem si, že to tak nenechám, že prostě nestrávím celé prázdniny doma, a když mě M. začala přemlouvat, ať jedu do Bulharska, že tam budeme běhat po pobřeží Černého moře za východu slunce, rozhodla jsem se a jela. Bulharsko! V mysli mi vyvstanula thrácká architektura, národní park Pirin a sýr Kaškaval. V Pirinu jsem nakonec nebyla, protože byl moc daleko (521 km od Slunečného pobřeží, kde jsme byly my), Kaškaval mi nechutnal a thrácké architektury jsem viděla poskromnu, ale i tak to bylo celkem fajn.

Od mého posledního publikovaného příspěvku uplynula dost dlouhá doba a hlavní důvod této skutečnosti je takový, že mám zablokovaný internet. Nevím, kdy mi ho vyšší moc odblokuje, asi až budu hodná, lol. Internet nemám zhruba od poloviny června, poslední dva články už jsem psala, když se mi podařilo se tajně znovu připojit, teď je ale způsob zablokování důmyslnější a dostat se přes něj sice není nemožné, ale dosti složité a dá se to uskutečnit pouze v určitých hodinách, kdy všechny prostředky nejsou dostatečně střeženy a ještě nejsou znovu změněna všechna hesla. Ne že bych bez internetu nějak výrazně strádala, spíš mě frustruje, když na něm něco vážně nutně potřebuju udělat a zrovna nemůžu. No, to je jedno... Po tak dlouhé době, co jsem nic nepsala, jsem to teď trochu přehnala, tak už budu končit. Pokud jste to dočetli až sem, gratuluji, máte můj obdiv.

Jakýsi kostel v Nessebaru. Jely jsme tam na výlet a já jsem se tam hned druhý den pobytu zmrzačila, když jsem chtěla opětovat pohled sličného Bulhara, a tak nějak jsem si při tom nevšimla patníku vedle mě a přepadla jsem přes něj, odřela si loket a obdržela pár modřin. Docela trapas, všichni tam úplně v pohodě chodili po chodníku a já tam najednou spadnu, válím se po zemi a tvořím živou překážku. A ten loket mě pak celou dobu štípal při plavání v moři :/.

Keep calm and procrastinate.

Měla bych psát seminárky, nestíhám, ale místo toho dělám blbosti, které toto video dokonale vyjadřuje.