Monday, October 28, 2013

Vindstød af orkanstyrke.

Během těch čtyř měsíců, co tu po mně nebylo ani vidu ani slechu, jsem se přestěhovala z jednoho království do druhého (konkrétněji z Británie do Dánska), změnila svou čokoládovou závislost z Cadbury na Ritter Sport, odešla z Burger Kingu a nastoupila na obor Retail Design & Management na TEKO, VIA University College. Žiji ve městě uprostřed Jutského poloostrova (a taky uprostřed ničeho) a užívám si humidní oceánské podnebí.

Dnes se počasí opravdu vyvedlo. Už když jsem se ve včerejší podvečer dívala na dnešní předpověď, zarazil mě zlověstně vyhlížející vykřičník u informací o větru a dešti. 61 km/h, 23 mm. Expect windgust up to hurricane. A poor time for outdoor fitness: Rain is likely. You'll prefer it to be less windy. Ano, chytrá předpověď mi nedoporučuje v hurikánu a lijáku provozovat venkovní sporty, díky za cenné informace. Když jsem šla ráno do školy, promokla jsem na kost, přestože jsem celou dobu urputně svírala svůj ubohý deštník, kterým otřásaly prudké větry. Z mých promoklých svršků ještě nějakou dobu vyloženě odkapávala voda, mé "kvalitní" Cheap Monday džíny mi obarvily nohy, vlasy jsem měla tak zacuchané, že by to vzdal i Tangle Teezer. Ale ráno bylo jen začátkem apokalypsy. Když jsem později vycházela ze školy, všude po zemi ležela převrácená kola, stromy zběsile tančily zmítané větrem a jedna slečna zřejmě pod náporem větru upadla do kaluže. Asi na dvacet minut přestalo pršet a poryvy větru byly natolik silné, že mi v tom mezidobí mezi dešti oblečení skoro uschlo. Moje parka, která normálně schne dva dny. Až tak hardcore to bylo. Zatímco jsme s Dánkou Renée pomalu pokračovaly v cestě plné adrenalinu a naši konverzaci rušilo hučení vichru mezi stromy a menší tornáda tvořená šustícími listy, pověděla mi, že takovou bouři v Dánsku nezažili posledních 11 let. Pěkné.

Ale abych si pořád nestěžovala - ještě minulý týden jsme tady měli krásné slunečné babí léto, v úterý mi bylo horko i v krátkých rukávech.

Teď mi došlo, že jsem vám vlastně vůbec nepověděla, jak celé to moje dánské dobrodružství začalo (detail). O tom příště. Po mém sáhodlouhém popisu počasí už určitě musíte být vyčerpaní.

Vzhledem k řadě nešťastných příhod nemám možnost fotit foťákem. I přesto, že můj foťák nebyl nic extra, byl přece jen o dost lepší, než můj mobil. A tak teď všechno fotím mobilem na svůj hipstakrám a nekvalita fotek mi drásá nervy. Nikdy jsem fotky moc neupravovala, ale s instagramem si nemůžu pomoct a musím na to vždycky plácnout nějaký filtr, aby se mi ty fotky zdály o něco méně ošklivé. Nemůžu. Žít. Bez. Foťáku. Záchranné řešení by mi naštěstí mělo tento týden přijít poštou (thank god).

Přestože si tedy můžete všechny fotky prohlédnout na instagramu, hodím vám tady nějakou random směs fotek z výletu do Rønbjergu. Tradiční školní výlet, až na to, že na večeři jsme místo chlebů s paštikou měli krevety a lososa. Bydleli jsme tam v roztomilých luxusně vybavených modrých chatkách, ve kterých bychom nejradši zůstali bydlet napořád. Hned vedle jsme měli jezero a vnitřní bazén s tobogány a obří nafukovací skákací věci, něco jako skákací hrad pro starší a pokročilé. Asi tak 100 metrů od nás byl přístav a Limfjord vystupující ze Severního moře. Ve dne ve volném čase ležení na drnech trávy u pláže a pozorování vln za zvuku Sigur Rós, v noci šílené party. Já jsem si tam sama užila jedno dobrodružství, když jsem se rozhodla najít moře. Netušila jsem, jakým směrem to vůbec je a obešla jsem tak pohodlnou cestu, kterou bych tam došla asi za tři minuty a místo toho jsem se vydala strastiplnou cestou přes soukromý pozemek, protože přímo za ním jsem zahlédla mořský obzor. Prodírala jsem se travinami, které mi sahaly po pás, přeskakovala menší říčku, lezla přes plot s ostnatým drátem a vzápětí spadla do trnitých keřů, ocitla jsem se v blízkosti hrozivě vyhlížejících krav, ale to už jen stačilo přeskočit další plot a dostala jsem se konečně k vytouženému moři! A stálo to za to.











Thursday, June 27, 2013

Drizzly wonderland.

Sotva to v Česku s létem začalo vypadat nadějně, přestěhovala jsem se do deštivé Anglie. Předpověď na následující dny je buď "mostly cloudy with showers"nebo "intermittent showers" a podobně. Ale jsou to opravdu jen "showers", chvilku jemně prší a pak zase přestane a třeba i vysvitne slunce. Některé dny je vyloženě horko.

Je to tu hrozně fajn. Neuvěřitelně milí a ochotní lidé, krásná krajina s lesy a jezery, pitoreskní architektura. Bydlím na bývalé farmě, je to 350 let stará budova, která je ale dobře udržovaná, uvnitř to vypadá jak na hradě! Všude staré kyvadlové hodiny, lampy, almary, tajemné obrazy, tajné vchody.. Je tady spousta zvláštností. Místnost plná starých trpaslíků, prostor, do kterého se může vejít dveřmi pod schody - je to uvnitř, ale není tam žádná podlaha, takže tam místy rostou rostliny a uprostřed jsou pohozené holínky - wtf? A ze svého pokoje můžu vstoupit do cizího pokoje dveřmi, které se dají zamykat jen z mé strany..
Přijela jsem tady s kámoškou, ale bydlí nás tady společně asi 15 lidí z Česka, z nichž jsem většinu předem neznala. Zatím každou noc tady máme partyhard a úměrně s množstvím požitého alkoholu se zhoršuje naše schopnost mluvit česky, takže v brzkých ranních hodinách už tady všichni mluví anglicky.

Naprostý kontrast magického prostředí farmy je prostředí mé práce. Pracuji v jedné nejmenované světové společnosti zaměřené na hamburgery. Zatím z toho moc nemám radost, protože jídlo, co se tam prodává, nemám vůbec ráda a nechci se na to ani dívat, ale jsem ráda, že tu práci vůbec mám, tak si budu muset zvyknout. Pracuju ale s nejúžasnějším klukem v celé Mléčné dráze a všech přilehlých galaxiích, tak alespoň to mě motivuje do té práce chodit. Noc před prvním dnem v práci jsem vůbec nešla spát a dost jsem pila, a tak si moc nepamatuju všechny ty "důležité" instrukce, které musím dodržovat :D. Matně si pamatuju deset kroků, kterými musíme postupovat, když si myjeme ruce, pak návod, jak zvednout krabici a samozřejmě, že nesmím pracovat pod vlivem alkoholu :D. Fail hned první den.

Bydlíme na kraji malé vesnice, která je asi čtyřicet kilometrů od Manchesteru. V pátek jsem měla osobní challenge, protože jsem si do Manchesteru sama musela jet vyřídit pojištění a s mým chybějícím orientačním smyslem byly přestupy na těch obrovských nádražích šílené! Ale jinak se mi tam moc líbilo, musím tam co nejdříve zajít znovu, hlavně nakupovat do obřího Trafford Centre :D.

Byla jsem fotit zatím jen tak narychlo, jen kousek od naší farmy, potom musím dodat lepší fotky, tyto jsou moc přesvětlené..






Náš domácí má různě po prostorách farmy postavených svých šestnáct aut. Tři velké Range Rovery, sportovní Mercedesy, osobní BMW, velké dodávky, ... Ráno to musí být těžké rozhodování, které z nich si zrovna vybere :D.


Naše farma ze strany k silnici.


Nejlepší jogurt co jsem kdy jedla! Borůvky a granátová jablka jsou mé nejoblíbenější ovoce a dohromady to chutná jak sen



Z Manchesteru. Hrozné, neumím fotit budovy.





 





 



V Marks & Spencer mají nejlepší věci!



Mňam snídaně

 

Tak obří borůvky jsem ještě neviděla!

Tuesday, June 4, 2013

Meet me in the pouring rain.

While we are postponing, life speeds by. - Seneca

Období "přípravy" na maturitu bylo jedno z nejotravnějších celého mého života. I když v očích nezávislého pozorovatele by to vypadalo spíš na příjemnou relaxaci. Většinu času jsem ležela na tvrdých deskách zavřeného zeměpisného atlasu a uvažovala nad tím, že možná když se jím hodněkrát praštím do hlavy, upadnu do kómatu a probudím se až v červnu. Jenže pak mi došlo, že by to stejně nic nevyřešilo..

V tomto období jsem se ovšem vskutku dozvěděla mnoho nových věcí. Se zaujetím jsem sledovala vývoj těhotenství Kim Kardashian (bude to holka!), zjistila jsem, co si údajně chtěl nechat na zadek vytetovat Niall Horan, s hrůzou se dívala na nové přírůstky tetování u Harryho Stylese či Cary Delevingne, poslouchala rozhovory s Jonem Kortajarenou v jeho mateřské španělštině, čemuž jsem rozuměla jen útržkovitě a udělala si test "which Disney princess are you?" (zkuste to, na mě ten výsledek dokonale pasoval! :D). Zkrátka věci, které by mě za jiných okolností vůbec nenapadlo dělat. Doopravdy jsem se začala učit až pár dní před maturitou, stihla jsem přečíst jen otázky do zeměpisu, ze kterých jsem navíc jednu neúmyslně přeskočila. Z knížek do češtiny jsem nečetla skoro nic, filmy taky neviděla, ani jsem moc netušila, o čem to vlastně všechno je. A do angličtiny a francouzštiny jsem neznala ani názvy otázek. Ale všechno nakonec dopadlo v pohodě :D. Ze zeměpisu jsem paradoxně dopadla nejhůř, přestože to byl jediný předmět, do kterého jsem se učila, vytáhla jsem si totiž tu jedinou otázku, kterou jsem vůbec nečetla. Jak překvapivé! Improvizací jsem to dotáhla na dvojku...stejně mě to ale štve! :D

Ach, konečně ten slastný pocit, že je vše za mnou. Celý gympl, lusknutím prstu... Ale místo toho, aby teď nastaly kýžené letní prázdniny, vytrvale prší. Roll on summer please.

Věci, které mi před nějakou dobou přišly z Monki.

Boží přívěsek na krk! Všichni se mě ptají, co to je...a já jim se záhadným úsměvem tvrdím, že je to ruda kryptonitu. Je dost těžký a neustále vytváří měňavé odlesky.


Boty, ve kterých jsem chtěla jít na maturitu, aby pro případ, že bych nezazářila svými vědomostmi, zazářily alespoň mé třpytivé boty.


Obaly, které padly na můj mobil a notebook jako ulité, přesto, že jsem při kupování ani nevěděla, jaké mají rozměry :D.


Nejlepší náušnice!



Tričko dvou různých vězňů (siamská dvojčata?) s knoflíkovým zapínáním na zádech.



Mám úchylku na kulaté brýle. Mám už sedmery. Sorry I'm not sorry.


Tajné vzkazy na nožkách!




Halenka, která o má o velikosti XS rozměry cirkusového stanu. Ale zato dokonalý vzor roztříštěného skla.


♥♥♥


Ten prsten mi něčím silně připomíná Fridu Kahlo.


Peněženka obyčejně neobyčejná v odstínu nezralých jahod. 


Roztomilí mývalové!


Jedna z mála věcí z povinné četby, co jsem četla i viděla. Obojí rozhodně doporučuju! Působivě depresivní atmosféra.


Teď ovšem na nějakou dobu odmítám číst cokoliv, co lze považovat za pořádnou literaturu, chci potěšit své zraky především díly nenáročně fotografickými.


Shromažďovala jsem své studijní materiály na hromadu a sama před sebou předstírala, že něco dělám.




P.S. Nutella je největší zlo.

Friday, April 26, 2013

Noi fummo i Gattopardi, i Leoni; quelli che ci sostituiranno saranno gli sciacalletti, le iene.

My jsme byli lvi a gepardi. Po nás přijdou šakalové a hyeny.

Slavná slova italského filmového veledíla z roku 1963 režírovaného Luchinem Viscontim s názvem Il Gattopardo (Gepard). Dnes ve 21:40 ho dávají na ČT2.

Děj se odehrává na Sicílii v letech 1860-1861 a glosuje společenské změny, které na Sicílii přicházejí v podobě Garibaldiho revolučních vojsk. Sleduje osudy šlechtického rodu Salinů (ve znaku mají geparda), který se musí vyrovnat se změnami pramenícími z revoluce, s nástupem nových společenských vrstev s naprosto odlišnými morálními hodnotami.

Viscontiho filmový opus trvající přes tři hodiny stojí za to vidět z několika důvodů. Zaprvé, hraje tam Alain Delon, kterému tehdy bylo teprve 28, takže tam je ještě fakt sexy. Zadruhé, hraje tam okouzlující Claudia Cardinale. Zatřetí, celé je to krásné na pohled, jako všechny Viscontiho filmy má Gepard naprosto dokonale vykreslené prostředí a postavy, záběry ze sicilské krajiny i z jejich šlechtického sídla jsou pastvou pro oči. A celý ten film je intenzivní a hluboký, dýcháte spolu s postavami.

Většinu lidí asi hned odradí délka filmu, ale opravdu, pokud máte čas, podívejte se aspoň na kousek, podívejte se na to prostředí. Mám ten film z nějakého důvodu hrozně ráda, často se znovu podívám právě třeba jen na kousek, kvůli té atmosféry.










 



Ještě jsem našla úžasné psaníčko od Olympie Le-Tan podle knihy Il Gattopardo od Giuseppa di Lampedusy, která byla předlohou pro film...Olympia dělá prostě vždy naprosto okouzlující psaníčka! Pokud ještě neznáte její tvorbu, podívejte se na její kolekci na olympialetan.com, vytváří kabelky podle přebalů slavných knih.



Photos from alaindelon.tumblr.com, politicamundi.blogspot.com, videos.goowww.fanpop.com,aonieblog.blogspot.com, bib-on-the-sofa.blogspot.com, virtual-history.com, artearti.net, net-a-porter.com.