Wednesday, August 31, 2011

Diluculum.

Ta jiskřivost při východu slunce. Ten pocit naděje, když se probouzí nový den. Jen tak sedět, paralyzována sílou okamžiku. Všechno působí tak zvláštně měkce a něžně. Čas snění...







8 comments:

  1. Překrásně působící článek! :)

    ReplyDelete
  2. Krásné fotky... Východ slunce jsem už ale celkem dlouho nezažila, jak se teď rozednívá celkem brzo :D

    ReplyDelete
  3. Krásné fotky. Taky si ráda přivstanu a kochám se přírodou u nás na chatě, všude ticho, jen příroda.

    ReplyDelete
  4. wow nádherně fotíš :) 2.,3.,5. jsou pro mě naprosto nejlepší!

    ReplyDelete
  5. předposlední fotka se ti povedla ;)

    ReplyDelete
  6. Máš neuvěřitelné fotky ♥

    ReplyDelete