Leaf rustle.

Ten hnusný pocit, když ležím v posteli, dívám se přes okno svýma krátkozrakýma očima na mlžný flek, který má být měsíc, vím, že za dvě hodiny budu zase vstávat a nemůžu usnout. Prostě nemůžu. Tak ještě chvilku přemýšlím. Už za hodinu a půl. A nic. Stává se mi to poslední dobou čím dál tím častěji. A pak usínám u semaforu, že.
V neděli v pět ráno v celé naší dlouhatánské ulici nesvítily lampy. Tak jsem šla ven. Temnotemná temnota, přenádherná noční obloha, strašidelné šustění listí na stromech i na cestě a kromě toho úplné ticho. Pak něco děsivě zašustilo těsně vedle mě. Zakopla jsem. A pak se lampy zase začínaly rozsvěcet. Nic tam nebylo.

Jsem momentálně až nezdravě posedlá Monki. Chodila jsem tam každý den, abych zkontrolovala, jestli už nevyšel nový časopis a pak jsem se dozvěděla hrůzostrašnou novinu. Vyšel, ale posílat ho nebudou. Au.

Krabice, ve které mi přišly věci z Monki. No není úžasná?

Nejlepší pralinka.

Výplody mé unavené mysli, ještě podivnější než obvykle. Třeba to příště bude lepší. Nebo taky ne.