Give it one last try, make it solid gold.

Alenka byla úžasná, hlavně vizuálně. Sotva to skončilo, už jsem to chtěla vidět znova :D. A trojrozměrný Johnny takhle zblízka, hmm :). Taky jsem přemýšlela, že bych jim v tom kině zabavila ty velké upoutávkové plakáty a vyvěsila si je v pokoji :D.

Když jsem dojela domů, mamka odcházela pryč a zůstala jsem doma jen s nevlastním otcem a s bráškou. Bráška šel za chvíli spát a nevlastní otec většinou chodí spát taky tak brzo, tak jsem si řekla, že bych se mohla vytratit na koncert, na kterém hraje můj kámoš a matka mě na něj nechtěla pustit. Všechno vycházelo podle plánu, za chvíli už všichni spali. Tak jsem vyšla ven a chtěla si rozsvítit, protože v té tmě jsem neviděla na klíčovou dírku a nemohla jsem zamknout. Jenže jsem si spletla vypínač od světla a zvonek. Tím zazvoněním jsem vzbudila nevlastního otce, který se mě zeptal, kam si jako myslím, že jdu. Bez zaváhání jsem řekla, že jsem chtěla jít fotit noční oblohu. Tak řekl ať jdu, ale za 15 minut mám být zpátky. Hmm, tak jsem se vrátila pro foťák a skutečně jsem si šla vyfotit hvězdy.

Pak jsem se podívala na Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Už se dost opakuju, ale bylo to fakt úžasný :D.

A teď se balím na lyžák, kam zítra odjíždím a zjišťuju, že nevím, kde mám lyže.