I'm having a good time so why should I stop?

Mám modřiny po celém těle. Mám do krve rozedřený kotník. Ztratila jsem rukavici. To zdaleka není vše, ale přesto (možná právě proto) byl ten lyžák naprosto úžasný :). Vůbec se mi tam nechtělo jezdit a teď se mi nechtělo zase vracet zpátky domů, znáte to. Hlavní důvod byl, že jsem se tam konečně zamilovala do někoho jiného a konečně se tak odpoutala od citu k teď už "ex-Božskému", citu, který jsem vlastně neuměla ani pojmenovat. Jsem si vědoma toho, že to asi bude mít úplně stejný scénář (že nepodniknu vůbec nic a budu na něj jen zbožně a otupěle zírat a následně kamenět, kdykoli se ke mně přiblíží blíž než na metr, pak ho uloví nějaká jiná a já budu zase zmatená). Vážně bych si za to nafackovala. Na lyžáku jsem alespoň měla více šancí s ním prohodit pár (nesmyslných) slov, protože je z jiné třídy a ve škole už to zkrátka nebude ono. On se mi "líbil" vlastně už od září, ale teď když jsem s ním byla týden mimo klasické školní prostředí, nějak se to prohloubilo. Zní to jako klišé, ale on se mi vzhledově nějak zvlášť nelíbí, působí na mě jako celá osobnost. Buďte rádi, že mě teď nemusíte poslouchat, mluvím o něm v jednom kuse. Jak je úžasný a skvělý. A je mi jedno, že to nikoho nezajímá.

Ááá, dost už o něm.

Za ten týden jsme byli třikrát na běžkách, stála jsem na nich poprvé a vůbec mi to nešlo, ale moc mě to bavilo :D. Měla jsem s sebou jen kotníkové ponožky, protože všechny lyžařské jsem zapomněla doma, proto ty rozedřené kotníky. Ale vždycky tak v půlce našeho výletu jsem pocítila náhlý nával energie a bylo mi všechno jedno, běžela jsem a běžela. A nesmírně si to užívala. Podle výrazů v jejich tvářích si ostatní si nejspíš užívali pohled na to, jak neohrabaně běžím. No co.

Přihlásila jsem se pro jistotu do druhé lyžařské skupiny, protože jsem se bála, že nejsem dost dobrá a posléze jsem zjistila, že to byla opravdu velká chyba. Náš učitel měl utkvělou představu, že bez jeho speciálních obloučků nedokážeme sjet žádný svah. Proto jsme za ním museli jezdit pomaličku a jako kachničky na provázku pěkně za sebou. Jiné obloučky než ty jeho byly nepřípustné. Lyžuju od tří let a bylo mi opravdu proti srsti se pokoušet o nějaké jiné obloučky než ty své naučené carvingové. Ale nakonec jsem to nějak přetrpěla.

Včera když jsme přijeli, rozhodla jsem se, že půjdu domů pěšky. S obrovských těžkým batohem na zádech, s lyžema a lyžařskýma botama v rukou. Nebyl to dobrý nápad, tahat se s tím dva kilometry, ale doma mě už čekala zasloužená odměna - Elle. S článkem o McQueenovi.

Těším se, až si něco takového pořídím, moc se mi líbí ty krajkové a květované šaty, halenky, světříky (ale ty boty jsou strašné).

Další písnička, do které jsem se teď zaposlouchala je od Florence And The Machine - Kiss With A Fist. Něco energičtějšího pro změnu, měla jsem teď takové období pomalých písniček.

A mám jiné záhlaví, ta Lily sice byla nádherná, ale připadalo mi to trošku neosobní.