A lazy afternoon.

V sobotu jsem hlídala po dlouhé době svého tříletého bratra na plný úvazek a zjistila jsem, že to není tak jednoduché, jak jsem myslela. Naivně jsem mu pustila nějakou pohádku, kterou si vybral a šla si "dělat svoje", ale když jsem ho po pěti minutách šla do obývacího pokoje zkontrolovat, nebyl tam. Po chvíli jsem ho našla pod jídelním stolem s obrovskýma nůžkama v ruce, jak si k sobě slepoval nohy lepící páskou. Tak už jsem ho celý den nespustila z očí.

V noci ze soboty na neděli měla přijet mamka z Rakouska. Ve čtyři ráno mi volala, jestli bych jí nešla pomoct odnést všechny zavazadla domů, tak jsem šla v těhle brzkých ranních hodinách městem oblečená v pyžamu. Ani mi nebyla nějak zima :D. A zrovna ten den jsem šla nějak brzo spát, normálně bývám ještě vzhůru, takže vstávat se mi moc nechtělo.

Už mám konečně rozečtenou tu autobiografii Salvadora Dalího. On v té knize neskrývá nic. Jakkoli to působí bizarně, narcisticky, egoisticky či rozmazleně. Nad některými věcmi, které tam popisuje jsem jen zírala s otevřenou pusou, překvapená, že to mohl udělat a ještě k tomu o tom napsat do knihy. Jak píše hned na začátku: "Vím, že existovala tajemství pro mnohé navždy zapečetěná. Mám utkvělou představu zabít jich v této knize co nejvíce a zabít je svýma vlastníma rukama.". V Juicy o něm byl článek :). Dost na něj sedí ten titulek "Jsem génius, tak se s tím smiřte".

:)