Tuesday, November 30, 2010

Snow flitting through the mist.

Ráno. Kráčejíc zasněženým parkem v pološeru, pohlédnu na hodinky ukazující něco okolo šest třicet. Mrzne mi ruka. Chodník matně osvětlují lampy zastřené závoji mlhy, přesto lze v jejich svitu vidět poletující třpytivé vločky. Stromy jsou jemně pocukrované bělostným sněhem. Nikde nikdo. Slyším, jak mi ten bílý koberec praská pod nohama. Připadám si jako v pohádce. Možná trochu strašidelné.


Photo via weheartit.com.

5 comments:

  1. kéž bych to tak cítila já:D já jsem div nezapadla a neumrzla za pochodu:D
    děkuji moc.
    Natie.

    ReplyDelete
  2. cítím zde střevo poety=)
    kouzelný text!

    ReplyDelete
  3. nádherná fotka na nádherném blogu :)

    ReplyDelete